malahavranice: Díky, díky, už sem tam vybrala. Měla sem dylena, jestli Judas Priest, nebo Dio, obojí je moje oblíbené a klasika, ale vyhrál ten můj milovaný gay Halford
malahavranice: To je ve Praze, takže asi ne Došla sem do stádia, že nemusím vidět všechno a já Judase viděla, Halford na mě jednou dokonce ukázal prstem a počkal, než mi blejskne mobil, takže já už svoji euforii v jeho případě měla Ovšem, co mě velmi, ale velmi láká, tak je Watters v dubnu, ale čítám, že už je to určitě vyprodané,i přes tu vysokou cenu
Igor: tak dá se říct, že počátek 80tých let je ve znamení největšího boomu a slávy Heavy Metalu. V tu dobu tyhle kapely vydali svoje nej desky.
Devadesátky jsou ve znamení nástupu kapel tipu NIRVANA, FAIT NO MORE apod, a hevík to měl v tu dobu těžký.
RUNNING WILDE Gates to Glory mám + ještě Under Jolly Roger.
Igor: pěknej sestřih . Tady je krásně vidět, jakýma proměnama, ať hudebníma, tak personálníma, kapela prošla.
Ale nejlepší byli stejně v 80tých letech. tenkrát nasadili vysokou laťku a nevím, jestli jí kdy překročej.
Gerry: Jo. Strašně mi ten vývoj připomíná Running Wild - první elpíčko Gates To Purgatory 1984 byl vynikající speed s lehkými módními okultními motivy a hned následující placka Branded and Exiled z osmdesátého pátého začala období jejich pirátského metalu, které se velmi rychle změnilo v popík. Ale po těch letech to stejně pořád rád poslouchám. Zajímavé, že německá beermetalová srandička Tankard, která začínala taky v té době, prostě zmizela v zapomnění, a přitom to byla v té době 85+ prostě pecka a dokonce prdel. Rád se do té doby vracím.
Já samozřejmě Walls of Jericho mám, ale přiznám se, nejel jsem ho tolikrát jako oba Keepery.
(v 89tým je dotáhl kámoš na vinilu, oba part1 i part2.)
Velkou část desky (aspoň pokud vím) má na svědomí právě Kei Hansen, který po Walsu odešel a založil GAMMA RAY. Ten nádech tam je cítit.
Napravim to, doma si pustím to geniální dílko