| Blížící se k@brioakce |
|
Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 40 dnů)
Brno - ukončení sezóny (za 76 dnů)
|
|
| Zboží v e-Shopu |
|
DVD - 5. ročník Královického srazu kabrioletů - 2009 |  | | další zboží... | Cena : 220,- Kč |
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Proč jsem utloukl svou ženu:::---)))
Jeden muž stál před soudem,protože zabil svou ženu.Soudce:"To je velmi brutální čin.Pokud chcete,aby vám byl trest poněkud zmírněn,musíte nám vysvětlit motiv svého činu."Nato se muž rozhovořil:"Odehrálo se to následovně.Bydlíme ve 13.poschodí jednoho vysokého domu.V prvním poschodí žije rozkošná rodina hotelového portýra,která má dvě děti.12letý měří 80 cm a ten 19letý 90 cm.Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká:"V rodině našeho portýra je něco špatně.Ty jejich děti jsou praví pyrenejové."Já říkám:"Ne,ty myslíš,že jsou pygmejové."Ne",říká moje žena,"pigmej je látka,kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy."Já říkám:"To je pigment."Ne,"říká moje žena,"pigment je to,na co psali staří Římané."Já říkám:"To je pergamen!"Ne",říká moje žena,"pergamen je,když básník začne něco psát a pak to nedokončí ...."Pane soudce,musíte ocenit,že jsem se ovládl,zamlčel slovo fragment,sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny.Náhle však ke mně přišla žena s větou,po níž jsem usoudil,že je zralá pro blázinec.Tedy moje žena:"Miláčku,koukni se,co zde stojí!"Otevře knihu,ukáže na jedno místo v textu a říká:"Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15.
"Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil:"Ale miláčku,to je francouzská kniha a francouzský text.Tady stojí:La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV.To znamená:Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV."Ne,"říká moje žena,to musíš překládat doslovně:"La Marquise slunečník,Pompadour-kabelka,la Maitresse-učitelka,Louis XV pasák 15.(Pozn.:franc.Lése čti Luis značí přeneseně označení pasáka prostitutek)."Já to musím konečně vědět naprosto přesně,já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře."Já říkám:"Ty myslíš lektora."Ne,"říká moje žena,"lektor byl antický řecký hrdina."Já říkám:"To byl Hektor a ten byl z Tróje."Ne,"říká moje žena,"Hektor je plošná míra."Já říkám:"To je hektar."Ne,"říká moje žena,"Hektar je nápoj bohů."Já říkám:"To je nektar."Ne,"říká moje žena,"nektar je řeka v jižním Německu."Já říkám:"To je Neckar."Moje žena:"Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru,kterou jsme nedávno zpívali jako duo."Já říkám:"To se jmenuje duet."Ne,"říká moje žena,"duet je,když mají dva muži souboj se šavlí."Já říkám:"To je duel."Ne,"říká moje žena,"duel je díra v hoře,kterou projíždí vlak." A dál,pane soudce,dál jsem to již nevydržel.Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil.....Nastala chvíle mlčení Poté soudce vstal a vyřkl ortel:"Osvobozen,já bych ji umlátil už u Hektora ..." |
|
|
Bleskovka
Jak prosté
Náš dům je stabilně plný pubescentů, psů, koček a jiné havěti. Občas někoho z vyvolených vezmu sebou na výlet, třeba za pochůzkami ve městě. Na nabídku pěší tůry většinou radostně reagují čtyřnozí miláčci, autem ale nepohrne žádný. Někdy se stane, že ve víru celodenního kolotoče poněkud ztrácím souvislosti a tak jsem se pro rodinného nestora, kterým je jedenáctiletý briard Bart, vracela z domu až k jistému nákupnímu centru, kde jsem ho nechala odloženého. Neuvázaný pes pochopitelně setrval půl hodiny bez hnutí na místě, neb neslyšel povel „Ke mně“. Jen mu nebylo jasné, co to propána nacvičuju, po těch letech přece musím vědět, že on poslouchat umí.
Stejně tak jsem se pro něj vracela domů, když jsem na náměstí marně pátrala po hnědém medvědovi, který mi zmizel z očí. Až u domu jsme zjistila, že nedezertoval, ale já ho prostě k jeho velkému údivu zamkla za dveřmi s košíkem na hlavě a vodítkem kolem krku.
Když jsem jej před nedávnem zase hledala, děti se napřed smály a mé vyšilování komentovaly slovy „kdepak chudák Barouch zas leží“. Jenže s přibývající hodinou přecházel smích všechny. Prohledala jsem dům od sklepa po hůru, rodinná rojnice pročesala město a možná i nemožná místa. Pes nikde.
Uvažovala jsem, že oslovím kamarády strážníky a v duchu viděla věrného druha ležet v krvi po srážce s autem. To, jak mi vzápětí vysvětlily děti, je ovšem zcela nemožné, neb náš mazlík za léta pochodování po frekventovaných ulicích perfektně ovládá přecházení silnic. Spát jsme šli všichni pořádně rozhození a já celou noc myslela na to, že všivácký pohled Bartika už možná nikdy neuvidím….
Ráno jsem se chystala značně nenaladěná do práce, když se do bytu vřítil synátor, který odcházel jako první. „Našel jsem psa!“ ječel od dveří. „Kde je? Co mu je? Proč jsi ho nepřivedl?“ bombardovala jsem dítko dotazy a hnala se za ním ke dveřím. Syn zastavil před venku parkujícím rodinným autem a zaťukal vítězoslavně na okno: „Tady je, tys ho včera zapomněla vevnitř…“
Z tmavého zadního sedadla našeho fordi se zvedla mohutná chlupatá hlava a znuděným zívnutím vycenila řadu tesáků. Já blbka toho psa vzala ven, jenže jsem zapomněla, že jsem k pochůzce potřebovala auto. A jelikož ho Bartík pokládá za něco jako svou druhou boudu, klidně v ní prospal 14 hodin. Jen jsem si představila, jak by se asi tvářil případný zloděj „koní“, který by se tu noc pokusil ukrást našeho fordíka…. 11.03.2007
bereta
|
