| Blížící se k@brioakce |
|
| Nejsou žádné blížící se k@brioakce. |
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
více informací... [27.10.2014] --------------------------------------------------------------- Shrnutí kabriosezóny 2014 Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014] --------------------------------------------------------------- Ukončení sezóny v Brně Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Deník řidičky
5. ledna: A je to, mám řidičák! Konečně můžu řídit vlastní auto a nemusím poslouchat instruktora: "Tudy, tam je zákaz vjezdu!"
"Jedete do protisměru!"
"Pozor na tu starou dámu! Brzděte!" a tak. Nechápu, jak jsem to ty dva roky vydržela!
8. ledna: Autoškola zorganizovala party na oslavu mého odchodu. Přišli všichni instruktoři. Jeden mi řekl, že se šel za mě pomodlit, druhý měl v očích slzy a všichni shodně tvrdili, že se při této příležitosti opijí. Bylo to velmi příjemné, i když si myslím, že taková oslava byla trochu přehnaná.
12. ledna: Koupila jsem si auto. Musela jsem ho však nechat v prodejně, aby vyměnili zadní nárazník. Při odjezdu jsem totiž místo jedničky zařadila zpátečku. To bude tím, že jsem už týden neseděla za volantem.
14. ledna: Konečně mám své auto! Byla jsem tak spokojená při odjezdu z parkoviště, že jsem se rozhodla udělat si výlet. Stejný nápad mělo víc řidičů. Někteří jezdili za mnou a troubili jako na svatbě. Nechtěla jsem být nepříjemná, tak jsem se připojila k jejich hře a zpomalila z 10 na 5 km/h. Všem se to velmi líbilo a troubili ještě víc.
22. ledna: Mám úžasné sousedy. Vyrobili pro mě tabulku s velkým nápisem POZOR PŘI PARKOVÁNÍ! Bílou barvou mi vyznačili velké místo k stání a zakázali dětem hrát si venku, když parkuji. Všechno proto, aby mě neznervózňovali. Je to od nich opravdu milé.
31. ledna: Všichni řidiči na mě vytrubují a dělají různá gesta. Je to hezké, ale trochu nebezpečné. Jednou mi jeden chtěl cosi říct, ale nemohla jsem najít páčku na otevření okna. Když jsem ji hledala, tak jsem málem do někoho narazila. Naštěstí jsem jela svou výletní rychlostí 10 km/h.
19. ledna: Město je velmi špatně osvětlené. Dnes jsem poprvé jela autem v noci a celou dobu jsem musela mít zapnutá dálková světla, abych lépe viděla. Ostatní řidiči si mysleli to samé. Sotva mě zahlédli, taky si zapnuli dálková světla a troubili. Je to trochu nebezpečné. A troubit takhle pozdě by už neměli, ruší lidi doma.
26. února: Dnes jsem měla nehodu! Nedařilo se mi odbočit z kruhového objezdu. Bylo na něm totiž příliš mnoho aut (nechci přehánět, ale byly tam nejméně čtyři!) Jezdila jsem stále dokola, držela jsem se středu. Čekala jsem na svoji příležitost, dokud jsem se neunavila a nenarazila do pomníku uprostřed objezdu. Myslím, že by měli omezit dopravu na kruhovém objezdu na 1 auto.
3. března: Pronásleduje mě neštěstí. Když jsem vyjížděla z garáže, spletla jsem si plyn s brzdou. Narazila jsem do projíždějícího auta a rozbila jsem mu celý pravý bok. Auto náhodou řídil instruktor autoškoly, který mi dal řidičák. Dobrý člověk, o tom nepochybuji. Trvala jsem na tom, že je to moje chyba, ale on jen velmi slušně opakoval: "Bože, odpusť mi! Bože, odpusť mi!"
|
|
|
Clanek
Předvolební úvaha českého motoristy
V souvislosti se skutečností, že pan Paroubek dostal od britského premiéra patrový autobus, se kterým hodlá jezdit v rámci předvolební kampaně po ČR , by bylo zajímavé zjistit, na základě jaké legislativy bude vozidlo puštěno do běžného silničního provozu. V oficiálním schválení technické způsobilosti mu totiž brání skutečnost, že má volant na pravé straně a je všeobecně známo, že registrace takových vozidel je v ČR podle platných předpisů vyloučena. Na tento způsob předvolební kampaně by mohl své říci pan Zdeněk Bambas, člověk s pověstí inkvizitora v procesech schvalování technické způsobilosti neobvyklých či exotických automobilů, jakým patrový autobus bezesporu je.V ČR platí, že vozidla která nemají evropskou homologaci do provozu jednoduše
nesmí, obvykle jsou to vozidla starší 8let. Vozidla, která evropskou homologaci
nemají, lze provozovat jen jako historické vozidlo a mohou mu být přiděleny
pouze registrační značka historického vozidla, ovšem za předpokladu splnění
mnoha zvláštních podmínek a pravidel. Základním z nich je to, že vozidlo musí
být starší 20ti let.
V současné době však v oblasti možnosti přidělování registračních značek
historických vozidel v současné době vládne poměrně velký chaos a nikdo netuší,
zda je jeho značka, která mu již jednou byla přidělena, vůbec platná.
K napsání této úvahy mě přiměla skutečnost, že český právní řád zcela
ignoruje pravidla platná v EU. Současná česká legislativa své občany ve volbě
jejich vlastního dopravního prostředky tvrdě a zcela evidentně diskriminuje.
Každý člověk by měl mít právo provozovat automobil, který mu vyhovuje.
Rozumějme: automobil, který je zcela legálně možné provozovat ve kterékoliv jiné
vyspělé zemi, natož pak automobil, který lze jinak běžně provozovat v zemích EU.
Proti možnosti provozovat jakékoliv vozidlo, pokud je v dobrém technickém
stavu, bojuje v ČR především Sdružení dovozců automobilů (SDA)
http://www.sda-cia.cz/about.php?ver=cz
Již jeho samotné poslání již samo o sobě nese výrazné prvky kartelové dohody
jeho členů!!!
Jak je to možné?
I laik, který začne tuto problematiku sledovat, brzy pochopí, že SDA má
evidentně velmi těsné kontakty na nejvyšších politických postech.
Prostřednictvím vlády a poslanecké sněmovny pak SDA, které vyvíjí dlouhodobý
tlak, často s využitím nečistých praktik s korupčními rysy (např. bezplatné
poskytování vozidel za nejrůznějšími účely), může neohroženě prosazovat své
zájmy při schvalování zákonů stanovujících podmínky pro provoz vozidel na
pozemních komunikacích. Často to vypadá tak, že jediným zájmem a dlouhodobým
cílem je dosáhnout stavu, kdy provozování jiného vozidla, než z prodejní sítě
některého z členů SDA, je trestným činem (a tedy pochopitelně i provozování
jakýchkoliv double-deckerů). To vše samozřejmě ve jménu ochrany občanů před tzv.
"nebezpečnými a ekologicky zcela nevyhovujícími vraky".
SDA však patrně používá i mnohem společensky nebezpečnějších praktik.
Vezměte si jen záhadné sdružení SOVA
http://www.sdruzeni-sova.cz/
Kde pan Mikšovský bere prostředky na tak rozsáhlou a aktivní činnost, kterou,
(zajímavé je, že v naprostém souladu se zájmy SDA) vyvíjí, když uvádí, že „oni“
jsou přes den normálně pracujícími občany? Zarážející je i skutečnost, jak je
toto podivuhodné sdružení normálně pracujících občanů, bráno tak vážně všemi
sdělovacími prostředky? Kdo jsou jeho zakladatelé a kdo tvoří jeho členskou
základnu? Stačí však pokusit se stát jeho členem a dostanete se do říše
nevysvětlitelných záhad a unikátního druhu prosperity! Připomínám, pokusit se
stát řádným členem této organizace, ne pouhým udavačem, k čemuž Vás tato
bohulibá organizace tak horlivě vyzývá a jde jí přitom přeci jen o dobro občanů,
slušnost a jasná pravidla…
Tisíce majitelů 30letých Škodovek však svými vozidly nejezdí dobrovolně a
jistě by rádi jezdili i v 15tiletých zahraničních ojetinách, které jsou pro ně
cenově dostupné, jsou technicky proti archaické socialistické konstrukční škole
Škodovek mnohem vyspělejší a které vůbec nemusí být v špatném technickém stavu.
Často jsou v drtivé většině v mnohem lepším stavu, než zmiňované přežívající
Škodovky. Díky úspěšné "politice" SDA je však záměrně udržován naprosto
paradoxní stav, kdy proti sobě stojí občané, politici a členové SDA.
Občané chtějí jezdit, nemají však dostatek prostředků na nákup levnějšího
ojetého automobilu. Ten je jim SDA a politiky odpírán.
Politici však nesmí být zas tak radikální, jelikož by přišli o voliče, kteří
je nebudou volit, pokud nebudou moct jezdit.
Politici si to však nechtějí rozházet ani s SDA, protože by za
- přišly o "jisté výhody"
- by jim hrozilo, že SDA na ně vytáhne hrozbu propouštění z výrobních závodů a
sítě poboček, čímž by přibylo nespokojených voličů (nebo spíše nevoličů
politiků, kteří ono propouštění způsobili).
Tato hrozba má na politiky velký účinek, protože hlavním tahounem
zahraničního obchodu ekonomiky je Škoda Mladá Boleslav, která sice není dovozce,
zato je však v jejím zájmu prodávat nová vozidla a, pokud možno, přísun
levnějších ojetých vozidel zcela zablokovat.
Jak to tedy všechno skloubit?
Elegantním a již zcela paradoxním řešením a to sice zpřísněním práce Stanic
technické kontroly! Vždyť kdo jiný by měl střežit technický stav vozidel?
Ale pozor!!!
Při bližším pohledu je to však jen pouhá mystifikace, kdy přeci o technický
stav všech vozidel zas tak úplně nejde. Některá nařízení mají práci STK
zpřísnit, ale jen v oblasti, která umožní zamezit obrovské touze méně majetných
občanů po důstojnějším a bezpečnějším způsobu přepravy. Ti se často již ze
zoufalství (a také tradiční české vynalézavosti) snaží uvést svoje vysněná auta
do provozu v rozporu s platnými zákony a tak občas vyjdou najevo případy tzv.
„omlazování vozidel“, obchodů s platnými doklady od vozidel, která fyzicky
neexistují a za tím účelem nutného pozměňování identifikačních znaků.
K takovým praktikám se samozřejmě neuchylují všichni občané, kteří touží po
vyspělejším a přitom dostupném voze, ale především obchodníci, kteří se snaží
jen vyhovět poptávce po levných, dostupných a slušných autech. Že je za takové
situace velmi blízko k trestné činnosti, není třeba zmiňovat. Praktiky, jak
legalizovat slušný ojetý a levný vůz jsou totiž podobné a často úplně stejné
shodné se způsobem, jak legalizovat ukradené vozidlo.
Tato skutečnost je tím pravým esem ve hře SDA, SOVA i politických loutek proti
občanům, kteří nedělají nic jiného, než že se chovají tržně. Proto každý, kdo se
snaží pomoci si k automobilu jiným způsobem, než jeho zakoupením u značkového
prodejce, se stává podezřelým z páchání trestné činnosti. Z roztrpčením musím
konstatovat, že taková situace až příliš připomíná časy, které trvaly 40
neutěšených let, kdy jsme si permanentního podezírání užili příliš mnoho, než
abychom na ně zapomněli…
Ale zpět tématu. Na STK se montují složité a drahé kamerové monitorovací
systémy, které na jednu stranu budou hlídat a pomáhat odstraňovat nelegální a
nežádoucí jevy oblasti registrace ojetých vozidel, na druhou stranu však budou i
nadále zaznamenávat neútěšný stav českého specifika, kdy STK i nadále budou
úspěšně absolvovat rozpadající se vraky Škodovek a Žigulíků, jejichž majitelé
nemají možnost důstojným způsobem získat vůz alespoň o třídu lepší. Kdo by
chudáka dědu šikanoval kvůli zkorodované karoserii, když už stejně dlouho jezdit
nebude… Ten je na tom přitom finančně ještě dobře, proti takovému mladému páru
mladých lidí dělnické profese bydlících na vesnici, kteří touží po potomkovi,
ale riziko, že s ním nebudou moct dojet včas k lékaři, protože si prostě ani
levné, spolehlivé a bezpečné auto nebudou moci dovolit, je odsuzuje do pozice
„rádi bychom jednou, možná, až se zmůžeme…“
Zde je také odpověď na to, proč ojeté Škodovky tak „drží cenu“. Není to vůbec
tím, že jsou oblíbené a spolehlivé, jak s oblibou tvrdívá tiskový mluvčí Škody
Mladá Boleslav. Je to jenom tím, že to je v segmentu vozidel do 10 tis. Kč.
například pro důchodce jediná volba, jak se dostat jednou za měsíc k lékaři,
když autobusových i vlakových spojů ubývá… Relativně mnohem lepších,
spolehlivějších a bezpečnějších ojetých vozidel, která by STK i měření emisí bez
problému absolvovala, by v uvedené cenové relaci bylo dost a dost. Nebýt mocných
- SDA a ještě mocnějších – politiků (a nebo je to naopak?), pro které je jejich
prospěch vždy prioritou č.1…
Stejná odpověď je i na otázku, proč se nejoblíbenějšími vozy v ČR v drtivé
většině stávají malé a úsporné vozy. Ona ta auta ve skutečnosti nejsou oblíbená,
jsou však jen pro občany díky své ceně jako jediná dostupná.
Další zajímavostí je skutečnost., že nikdo dosud nedokázal uspokojivě
vysvětlit, jak je možné, že v ČR nelze provozovat jedno ze dvou naprosto
shodných vozidel, z nichž to, které je prezentováno jako vyzkoušený ojetý vůz se
zárukou původu, bylo zakoupeno v dealerské síti oficiálního dovozce(samozřejmě
člena Svazu dovozců automobilů) v ČR a druhé, díky němuž se podle oficiálních
stanovisek odpovědných míst ČR stává vrakovištěm Evropy, bylo zakoupeno stejného
oficiálního značkového prodejce, ale v některém z ostatních států EU.
Pokud je mi známo, tak tento dotaz vznesla i evropská komise, a o oficiální
odpovědi jsem již zmínku nikde nezaznamenal.
Kromě výše uvedených skutečností je mnoho dalších témat, která by si zasloužila
podobný podrobný rozbor s cílem nalézt v nich záměr, logiku a účel, potažmo pak
jejich skutečný účinek a dopady.
Jsou to například:
- v Evropě ojedinělé, byrokratické a naprosto unikátně nelogické evidenční
kontroly,
- povinné ručení,
- SPZ v depozitu,
- doklady k vozidlu v případě jeho nákupu & doklady, které je řidič povinen mít u
sebe při jízdě s vozidlem
Takových bodů existuje mnoho. Právem si tak běžný občan klade otázku jak
to,že české zákony jakoby měly za úkol něco uzákoňovat, ale ne zas moc, aby se
to v některých případech „dalo vždycky nějak udělat“ ?
Tento text je zcela volně šiřitelný, kopírovatelný a beze změn
publikovatelný v celém rozsahu. 17.03.2006 Miroslav Vejman, Litomyšl
Průměrná známka: 3.05 Celkem hodnotilo: 1787 | Hodnocení článku: nejlepší [ 1 | 2 | 3 | 4 | 5 ] nejhorší |  |
|