| Blížící se k@brioakce |
|
Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 41 dnů)
Brno - ukončení sezóny (za 77 dnů)
|
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Přišla čerstvá vdova do pohřebnictví dojednat podrobnosti pohřbu svého manžela.
Řekla řediteli ústavu, že chce, aby byl její manžel pohřben
v tmavě modrém obleku.
On se ji zeptal: "Nebylo by jednodušší jej pohřbít v tom
černém obleku, který má na sobě?"
Ale ona trvala na svém, že to bylo jeho poslední přání a
přislíbila libovolnou peněžní částku.
Když nastal čas obřadu, vdova se dostavila na hřbitov a
vidí, že její manžel leží v rakvi
v krásném tmavě modrém obleku. Přistoupila tedy k řediteli
ústavu a pochválila ho, že se ji oblek velice líbí. Pak se zeptala na cenu. On
říká: "Víte, vlastně to nestálo ani korunu. Totiž, stala se velmi zajímavá věc. Hned, jak jste
odešlapřivezli jiného nebožtíka, který čirou náhodou měl na sobě tmavě modrý oblek a jeho
přání bylo mít černý oblek. Byl asi tak stejně velký, jako váš muž. Tak jsem se zeptal
vdovy po něm, jestli by ji vadilo, kdyby byl její manžel pohřben v černém obleku vašeho
manžela. Řekla, že to vůbec nevadí, že to je dobře. No, a tak jsem jen prohodil hlavy..." |
|
|
Bleskovka
Nepodstatné věci prostě vypouštím
Vzhledem k svému povolání se denně potýkám se stovkami nejrůznějších informací. Vytrénovaná léty strávenými s invalidní babičkou, dvěma robátky, poněkud nepraktickými protějšky a tlupou zvěře jsem se je naučila dělit na podstatné, které ukládám do databáze, a na ty druhé, které kolem mě jen tak proplynou. Mezi těmi, o které zájem nejevím, jsou i popisy tras, kudy bych se měla dostat na určené místo. Je naprosto zbytečné mi vysvětlovat, že u hospody zahnu doleva, když celý život bojuji s pravolevou orientací. Logicky tudíž na první křižovatce odbočím na druhou stranu a je vymalováno. Stejné problémy mám s názvy měst a vesnic. Kdysi jsem marně hledala domek v Ivani, kam jsem jela na reportáž. Po telefonickém dotazu, kde že pán vlastně bydlí, jsem byla na mrtvici – ozvalo se totiž :“No když jedete od Drahan…“ a já pochopila, že cílovou stanicí byla Niva.
Poslední dobou jsem ale nucena se vydávat na daleko delší tratě, denně najedu i pár set kilometrů. Řídím automaticky, protože většinu tras znám zpaměti a přemýšlím nad prací. To se mi vymstilo, když jsem se z ničeho nic ocitla v nějakém městě.. „Kruci, tady to znám, ale určitě tady nemám být,“ probrala jsem se při pohledu na povědomé stavby. Cedule Otrokovice mě vrátila do reálu. „Prosím vás, jak se dostanu do Holešova,“ oslovila jsem jednoho z kolemjdoucích. Pán se koukal divně a povídal, že se musím vrátit do Hulína, odkud jsem přijela a na kruháči se dát doprava. Učinila jsem a skončila v Kroměříži. Zahrady místního blázince znám od té doby velmi důvěrně, motala jsem se kolem asi dvacet minut. No, zkrátím to, do cíle jsem dorazila, i když se zpožděním. A hádejte co, zpátky jsem se ztratila v Chropyni. Takže kdo chce vědět, kde je tam koupaliště, poradím.
P.S. Ježíšku, letos chci jediné – navigační systém do auta.
27.02.2007
bereta
|
