| Blížící se k@brioakce |
|
Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 63 dnů)
Brno - ukončení sezóny (za 99 dnů)
|
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Utíká takhle Roubíček ze Sovětského svazu a na hranicích mu celníci najdou v kufru bustu Lenina.
"Co to je?", ptají se Roubíčka.
"To se ptají špatně", povídá Roubícek, "měli by se spíš zeptat: kdo to je? - To je Lenin! Zachránce proletariátu celého světa, zakladatel mé milované vlasti, Sovětského svazu, génius, který naplnil Marxovy myšlenky."
"Dobře, můžete jít", říkají celníci.
Na izraelské hranici celníci u Roubíčka v kufru znovu najdou Leninovu bustu a ptají se ho: "Co to je?"
"To se ptají špatně," povídá Roubíček", měli by se spíš zeptat: kdo to je? - To je Lenin! Ten šílenec, co přivedl polovinu světa do chudoby, největší zločinec dvacátého století, nastrčená figurka, která aby pomohla Němčourům."
"Dobře, můžete jít."říkají celníci.
Roubíček přijede ke svým příbuzným, a když si vybaluje věci, jeho synovec si všimne Leninovy busty a ptá se Roubíčka: "Strýčku, kdo to je?"
"Ale to se ptáš špatně, synovče, měl by ses spíš zeptat: co to je? To je totiž pět kilo zlata !"
|
|
|
Bleskovka
Nepodstatné věci prostě vypouštím
Vzhledem k svému povolání se denně potýkám se stovkami nejrůznějších informací. Vytrénovaná léty strávenými s invalidní babičkou, dvěma robátky, poněkud nepraktickými protějšky a tlupou zvěře jsem se je naučila dělit na podstatné, které ukládám do databáze, a na ty druhé, které kolem mě jen tak proplynou. Mezi těmi, o které zájem nejevím, jsou i popisy tras, kudy bych se měla dostat na určené místo. Je naprosto zbytečné mi vysvětlovat, že u hospody zahnu doleva, když celý život bojuji s pravolevou orientací. Logicky tudíž na první křižovatce odbočím na druhou stranu a je vymalováno. Stejné problémy mám s názvy měst a vesnic. Kdysi jsem marně hledala domek v Ivani, kam jsem jela na reportáž. Po telefonickém dotazu, kde že pán vlastně bydlí, jsem byla na mrtvici – ozvalo se totiž :“No když jedete od Drahan…“ a já pochopila, že cílovou stanicí byla Niva.
Poslední dobou jsem ale nucena se vydávat na daleko delší tratě, denně najedu i pár set kilometrů. Řídím automaticky, protože většinu tras znám zpaměti a přemýšlím nad prací. To se mi vymstilo, když jsem se z ničeho nic ocitla v nějakém městě.. „Kruci, tady to znám, ale určitě tady nemám být,“ probrala jsem se při pohledu na povědomé stavby. Cedule Otrokovice mě vrátila do reálu. „Prosím vás, jak se dostanu do Holešova,“ oslovila jsem jednoho z kolemjdoucích. Pán se koukal divně a povídal, že se musím vrátit do Hulína, odkud jsem přijela a na kruháči se dát doprava. Učinila jsem a skončila v Kroměříži. Zahrady místního blázince znám od té doby velmi důvěrně, motala jsem se kolem asi dvacet minut. No, zkrátím to, do cíle jsem dorazila, i když se zpožděním. A hádejte co, zpátky jsem se ztratila v Chropyni. Takže kdo chce vědět, kde je tam koupaliště, poradím.
P.S. Ježíšku, letos chci jediné – navigační systém do auta.
27.02.2007
bereta
|
