Blížící se k@brioakce |
|
Prostě setkání kabrioletů u Semil (za 65 dnů) Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 135 dnů) Brno - ukončení sezóny (za 171 dnů)
|
|
Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
více informací... [27.10.2014] --------------------------------------------------------------- Shrnutí kabriosezóny 2014 Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014] --------------------------------------------------------------- Ukončení sezóny v Brně Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
K@briofóóór |
Víte proč spadla ta malá holčička z houpačky???
Protože neměla ručičky... |
|
|
Clanek
Leonardo versus Báron
Jak už napovídá název článku, rozhodl jsem se po několika letech provozu zhodnotit dva poměrně rozdílné kabriolety: Opel Astra, kterou vlastním již sedmým rokem a Chrysler LeBaron, kterého mám v trvalé péči a řekněme k dlouhodobému užívání od května 2006.
Tahle
myšlenka mne napadla okamžitě, kdy jsem jednoho slunečného jarního dne poprvé
otočil klíčkem u LeBarona, posléze spontánně zvaného Báron. Rozdíl už jen ve
způsobu otevření dveří byl tak markantní, že jsem si začal rozdílů mezi oběmi
vozy všímat a dokonce je „vědecky“ zkoumat. To, že jsem tenhle test nazval
subjektivním, je protože Opel zvaný velmi vtipně a originálně Leonardo DiCabrio,
není na rozdíl od Bárona v původním stavu, ale během let se na něm pořád něco
upravovalo a taky opravovalo, a byl a je používán jako vozidlo služební, takže
byl téměř denně v provozu v zimě v létě v těch nejtvrdších podmínkách tady na
Valašsku.
Proto
zkusím nejdříve popsat seznam úprav na Leonardovi, abyste měli představu, jak
dalece se liší od sériového modelu a tím také podtrhnu význam slova subjektivní
v tomto testu.
Jedná se o Astru, roku výroby 1994, dvoulitr osmiventilový (C20NE) o sériovém
výkonu 85 kW (116 koní). Již v sérii plná výbava kromě klimy, v kůži, s
elektrickou střechou, a skleněným vyhřívaným zadním oknem. Provedené úpravy -
tedy kromě oprav po tom hovadu, co to mělo přede mnou: snížení o 3 cm vepředu na
kapalinových Sachsech + sportovní pružiny; o 1,5 cm vzadu, na těch samých
tlumičích. Pneu o rozměru 195/50/15; originál přední spoiler Extreme od Mattiga,
tahokov, bodové mlhovky, profi strobáče v blinkrech, tmavé Angel Eyes (H1 a H7),
vzadu na víku zavařený znak výrobce a odstraněné všechny ostatní znaky. Pod
autem modré neony Eufab, (Za cca šest let stovky a stovky odsvícených hodin bez
nutnosti jakékoliv opravy. V té době neony Eufab ještě za něco stály, než je
začali sekat jak Baťa cvičky.) Dále neonový program v interiéru, v kufru, v
motorovém prostoru i červený neon před chladičem a bodovky jako blinkry ve
zpětných zrcátkách. Postupně byla taky upravována muzika, kdy letitý Philips s
changerem nahradil průměrný CD a mp3 přehrávač Vieta s dálkou. Výšky a středy
jsou Magnat a v kufru zabírají místo dva 400 wattové woofery Pioneer + zesilovač
Roadstar. V motoru je sportovní filtr KM a z původního výfukového potrubí toho
moc nezbylo – místo středního tlumiče obligátní „lešeňovka“, zakončená tlumičem
KW se dvěma koncovkami 2 x 90 ala DTM… Samozřejmě díky těmto úpravám vzala
zanedlouho za své lambda, která vyletěla výfukem zároveň s katem. Tímto se
zvýšila spotřeba, ale za ten zvuk mi to stojí. Ještě takový drobný poznatek –
tím, že zmizel prostřední tlumič výfuku, můžu přejet některé nerovnosti bez
toho, aniž bych ho někde ztrácel, rovnal a vůbec...
Tím vlastně začíná první srovnání.
Chrysler je v přísně původním stavu a v současnosti je ve zcela špičkové
kondici, takže je to perspektivní youngtimer, s kterým už teď jezdíváme na srazy
veteránů, kde je vždy díky svému klasickému designu bez problémů vpuštěn.
Opel se díky dopředu vysunutému spoileru Extreme, padesátkám
gumám a celkovému snížení stal velmi nepraktickým pro běžné popojíždění; nedá se
s ním zaparkovat oproti sérii v řadě mezi auty, protože tam prostě nejde najet,
jinak by spoiler, který je vlastně monolit s nárazníkem a přední maskou,
nepřežil setkání s obrubníkem.
Báron
oproti tomu je poměrně vysoké auto a pneumatiky GoodYear Eagle, které jsou na
čtrnáctkových ráfcích, ale rozměru 195/75, vypadají opravdu velké. I přesto, že
má předsunutý čumák, světlá výška tenhle problém povětšinou eliminuje. (Ještě
jedna možná pro někoho důležitá věc: nehodnotím zde ameriku kontra evropana, to
v žádném případě, i když samozřejmě US styl je v Chrysleru markantní, ale
amerika to není. Ale to už bych zabředával do toho, že Opel patří pod koncern GM
a míchal hrušky s jabkama...)
Parkování,
gumy, řízení… teď vlastně to nejdůležitější – jízdní vlastnosti. Mohl bych to
stručně jednou krátkou větou shrnout a tímto tenhle pamflet ukončit: Nebe a
dudy!
Dobrá, trochu detailněji:
Opel se stal díky výše zmíněným úpravám doslova motokárou. Nemůžu si pomoct, ale
i po letech jsem z jízdy s ním nadšený. V zatáčkách, kde to znám, si připadám
jako na kolejích, auto se téměř nenaklání a má poměrně neutrální jízdní
vlastnosti – samozřejmě na suchu. Na mokru a ve vyjetých kolejích je to zase
zážitek z druhého konce spektra radosti.
Chrysler je auto zcela nevhodné pro rychlejší jízdu do zatáček, o nějakých
horských silničkách, nebo serpentinách nemluvě. Vysoké pneumatiky a velmi měkký
podvozek vylučují jakékoliv škubnutí volantem. I s podprůměrnými vozy není v
zatáčkách schopen držet krok, prostě se nakloní na stranu, ale jede pořád rovně.
Jednou se mi podařilo při otáčení na parkovišti v minimální rychlosti při plném
rejdu utrhnout předek, což byl pro mě trochu šok a proto se ani nesnažím najít
nějakou hranici jízdních vlastností v zatáčkách.
Oba
vozy jsou pětikvaltový manuál. Mezi ovládáním spojkového pedálu nejsou
výraznější rozdíly, jen ta oplí je trochu tužší. Výkon Bárona je sice 101 koní,
ale zase má vyšší kroutící moment, takže není třeba tak často řadit a i v
nižších otáčkách se sympaticky převaluje i v kopcích a při běžném předjíždění.
Není na něm poznat vrchol kroutícího momentu. Opel má skvělé zpřevodování a
hlavně dlouhá a silná trojka je zážitek.
Rozdíl při jízdě na dálnici je ten, že při ehm…, vyšších
rychlostech se cítí člověk v Chrysleru pohodlně, nemá díky pohodlí vevnitř a
široké dlouhé kapotě pocit rychlosti a podvozek a pneumatiky eliminují veškeré
nerovnosti. Plavná a houpavá jízda je opravdový zážitek. Opel i při menších
rychlostech dává pocit sportovní jízdy, ale komfort na delších cestách je mnohem
menší. Kožené anatomy s bočním vedením nedávají možnost se prostě pohodlně
rozvalit a relaxovat. Mimo jiné taky protože celá přístrojovka je jaksi níž a
posilovač řízení není tak jemný, jako v Báronovi.
 Důležitý
poznatek při jízdě po dálnici je i ten, že vzduch obtéká každé z aut velmi
rozdílně – do Opla fouká i z boku, (i když má na dveřích nepěkné trojúhelníkové
okénko) ale Bárona se to prostě nějak netýká. Vypadá to tak, že široký a vysoký
čumák rozráží vzduch tak, že ten jde po bocích karoserie a vysoký zadek zase
brání zčásti tomu, aby se tornádo vracelo do interiéru.
Při jízdě v dešti bez střechy má Chrysler velmi podstatnou
nevýhodu v tom, že na rámu skla není odtoková drážka, jako u Opla, ale leštěný
hladký plech pro přesné dosednutí hrany střechy. To má za následek, že voda,
která se přežene přes přední sklo, vám při hustém dešti teče přímo do klína. (u
pumpy se můžou vždycky potrhat smíchy...) Odtoková hrana na Oplu spolehlivě
odežene kapky vody na boční okýnka, takže když je máte natažené, v rychlosti nad
cca 50 km/h není ani při hustém dešti v interiéru ani kapka – maximálně na
kožených opěrkách hlavy zadních sedaček.
Doba natažení a stažení střechy u Bárona je pouhých 7 vteřin,
oproti cca 20 vteřinám u Astry.
Velikost zavazadlového prostoru je u Astry na kabriolet velmi nadstandardní –
celých 330 litrů, u Chryslera zhruba o třetinu méně.
 Chrysler
má ve výbavě i palubní počítač a klimatizaci, kterou jsem u kabrioletu vždy
považoval za zbytečnost, ale poslední dvě velmi horká léta jsem ji někdy zapnul
i při jízdě bez střechy.
Při jízdě v noci svítí vozy zhruba stejně – tím myslím průměrně,
ale od doby, co jsou na Leonardovi Angel Eyes, je Báron v tomhle směru jen
skomírající světluškou.
S Oplem jsem najel zhruba 115 tisíc kilometrů a jedná se o velmi
spolehlivý vůz, který potřebuje pouze běžnou údržbu. Jeden příklad za všechny:
Brzdové destičky jsem měnil po necelých 89 000 kilometrech a to víceméně
preventivně, protože jsem tomu už nějak odmítal věřit, zvlášť, když na zadní
nápravě jsou bubny…
S Chryslerem jsem najel za rok a půl zhruba 16 000 kilometrů bez problémů, ale u
tohoto vozu je pravidelný kvalitní servis doslova nutností. Za celou dobu
prasklo pouze lanko stahování zadního okýnka, známého a očekávatelného to neduhu
LeBaronů.
Právě protože jsou mezi oběma vozy takové rozdíly, je velmi
příjemné si ve chvílích akutní potřeby projížďky vybírat, na jaký druh jízdy mám
zrovna náladu. Stejně to ale většinou končí tak, že se projedu jedním a vzápětí
přesedám do druhého...
Opel Astra cabrio 2,0 8v (C20NE), r.v. 1994 - D |
Počet míst: 4
Barva: Červená tmavá perleť
Rozměry: 4239 x 1688 x 1400
Přední pohon
Rozvor: 2517
ABS
Kat.
Stav tachometru: cca 162 000 km |
Chrysler LeBaron convertible 2,5 4v, r.v. 1988 - USA |
Počet míst: 4
Barva: Fialová tmavá
Rozměry: 4547 x 1727 x 1344
Přední pohon
Rozvor: 2538
Kat.
Stav tachometru: cca 64 000 mil |
10.01.2008 Igor Zajíček
Průměrná známka: 3.05 Celkem hodnotilo: 3693 | Hodnocení článku: nejlepší [ 1 | 2 | 3 | 4 | 5 ] nejhorší |  |
|