| Blížící se k@brioakce |
|
| Nejsou žádné blížící se k@brioakce. |
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Žena příjde ke knězi a říká: Otče, přicházím s problémem.Doma mám dva papoušky, samičky, a ty pořád opakují jednu a tutéž větu."Jakou větu, dcero?" táže se kněz."No, říkají: Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?"To je ale obscénní," vykřikne zhrozeně kněz.Pak se ale zamyslí a povídá:"Možná, že bych věděl o něčem, co by váš problém mohlo vyřešit.Doma mám dva papoušky, samečky, které jsem naučil modlit se a číst bibli.Přineste své papoušky ke mně domu,dáme je do klece k Johanovi a Josefovi a ti naučí ty dvě vaše nezbednice zbožnosti a modlitbám.Pak jistě přestanou opakovat tu frázi."Děkuji mnohokrát, otče, Bůh vám to zaplať.Tohle by skutečně mohlo pomoci," odpoví žena.Příští den přinese své dvě papoušice ke knězi domů.Když vstoupí do bytu,skutečně uvidí v kleci dva papoušky,kteří drží růženec a
modlí se.Žena s nadšením přistoupí ke kleci a vpustí do ní své dvě papoušice.
Po několika vteřinách se z klece ozve:
"Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?"
Místností se rozhostí napjaté ticho.Pak se jeden
šokovaný papoušek podívá na druhého a povídá
"Odlož růženec,Pepo,naše modlitby byly vyslyšeny."
|
|
|
Bleskovka
Jak zblbnout mekánika
Není tomu tak dávno, co do naší rodiny přibyl kabriolet zvaný Fordi. Jenže, jak už to tak u toho, co milujeme bývá, obdařil nás sérií závad, které vyvrcholily tím, že mi v rukou zůstalo ucho od střechy. Bylo rozhodnuto, že se Fordimu dostane celkové generálky, takže se z hadroletu zase promění v pyšné kabrio. Já jsem ovšem v tom okamžiku stála před dilematem, jak se přepravovat. Zavolala jsem tedy kamarádu mekánikovi, osvětlila situaci a pověřila jej sehnáním příslušného vozu. Hned druhý den mi zavolal a já si s přítelkyní jela pro černočerného „ipíka“, do kterého jsem se na místě zamilovala. Pravda, zpět jsem zase vezla já ji, protože se nám pár kiláků před cílovým městem podařilo zadřít motor jejího auta. To zůstalo u mekánika, který jen kroutil hlavou a nedal si vysvětlit, že to byla otázka jediné minuty.
Ipík jezdil jak o život, já si vychutnávala brumlání dieselového motoru a jeho minimální žravost, když moje cvičené ucho uslyšelo podivný zvuk. „Pepe, něco mi tam hvízdá,“ volala jsem SOS. Dle telefonických příkazů jsem zkontrolovala hadice, turbo, chladič a spoustu dalších zcela zbytečných věcí, leč hvízdání trvalo. „Sedni a dojeď, to mě zajímá,“ děl mekánik. Pochopitelně že v okamžiku, kdy jsem zabrzdila u jeho garáže, po hvízdání ani stopy. Jeli jsme auto protáhnout – a ticho. „Kriste,“ vztekala jsem se,“ to mi dělá schválně, hajzlík“. Tak mi aspoň namontoval kontrolku na dálková světla a já vyrazila. Padesát metrů od garáže spustil ipík kvílení a já mazala zpět. „Nejsu idiot, hele, poslouchej!“ děla jsem radostně. V mžiku byla diagnostikována závada, do brzdového obložení se vetřel pidikamínek… Po jeho odstranění jsme jeli ipíka projet. A hádejte co. Přítel mekániko, který jezdil spoustu let rallye a je napůl profík, napálil mým! autem přímo do projíždějícího favorita...
Domů jsem se vrátila nádherným rudým sporťákem, kterého mi mekániko zapůjčil s krvácejícím srdcem. Robátka jsou v šoku a já si užívám lítání v závodničce. Dnes mi navíc došla sms, která mi notně zvedla náladu. „Jakoukoli pristi jizdu s tebou odmitam. Kdo se ma sakra soustredit na rizeni nejake becky, kdyz vedle nej sedi takovy zihadlo.“
A já se utvrdila v dávné pravdě. I když za volantem seděl chlap, za rozmlácené auto může zákonitě ženská, která se volantu nedotkla ani náhodou. No, ještě že se mají pánové nač vymluvit...
04.11.2007
bereta
|
