| Blížící se k@brioakce |
|
Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 56 dnů)
Brno - ukončení sezóny (za 92 dnů)
|
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Tak takhle se na ně musí !!
Dopravák zastaví auto, které jede ve městě 110 a povídá:
D: Dobry den, váš řidičský průkaz.
ř: Nemám, ten mi sebrali před chvílí vaši kolegové, když mě chytili vožralýho.
D: Tak techničák.
ř: Cože techničák, nemám, vždyť já sem tak zlitej, že ani nevím kde sem to auto ukrad...
D: To je kradený auto ?!!!
ř: Jo, ale moment, kouknu se do kaslíku, myslím, že sem tam něco takového zahlíd, když sem tam házel pistoli...
D: Jakou pistoli ?
ř: No, jak jsem s ni vodpráskl toho podělanýho řidiče, co mi překážel v tomhle autě, jestli chcete vidět jeho zdechlinu, tak je v kufru...
Dopravák ihned zavolá zásahovku, ta přijede, vyskáče, obklíčí auto a její šéf jde k řidiči a povídá:
C: řidičák!
ř: Tady prosím...
C: Techničák !
ř: Tady...
C: Můžu kouknout do přihrádky?
ř: Jasně... (samozřejmě žádná pistol)
C: A do kufru ?
ř: Samozřejmě... (samozřejmě žádná mrtvola)
C: Tak teď jsem trochu zmatený, tady kolega mě zavolal, ze jedete opilý bez papírů, v kradeným autě, ozbrojenej a s mrtvolou v kufru...
ř: No to je skvělý a vsadím se, že bude ještě tvrdit, ze sem jel moc rychle...
|
|
|
Bleskovka
Naše první cesta bez střechy
Cabrio jsme koupili na podzim, v době plískanic a chladných dní. Celá rodina jsme si ho hned zamilovali, syn je na něm dokonce citově závislý. Všichni jsme se tudíž těšili na jarní sluníčko, až stáhneme střechu a užijeme si jízdu s větrem ve vlasech aniž bychom nastydli.
První jízda se nám povedla ještě v listopadu, za jednoho příjemně teplého dne. Vzala jsem děti a jeli jsme nakupovat. Střecha zatažená, pro jistotu. Neměla jsem odvahu parkovat otevřené auto v okresním městě. Prosby dětí nepomohly.
Na poslední zastávce, kdy jsme naplnili prostorný kufr nákupem v hypermarketu a nádrž benzínem, se děti konečně dočkaly. Každé se vrhlo na jednu jistící páčku a bum, dostala jsem ránu do brýlí takovou, že tekla krev. Po chvíli jsem se vzpamatovala, konečně stáhla střechu a koukla na zadní sedadla. Bylo tam hodně věcí, ty lehčí jsme raději uklidili do kufru, ostatní nechali ležet. A hurá na dálnici! Byl to úžasný zážitek, nikdy před tím jsme něco takového nezažili! Nadšení mě začalo opouštět kolem rychlosti 100 km za hodinu, když jsem přestávala vidět na cestu. A ve stotřiceti jsem měla své dlouhé vlasy úplně jinde než obvykle, hlavně před obličejem. A to jsme ani neměli stažená boční okénka! Koutkem oka jsem ještě zahlédla, jak se autem vznáší cosi bílého, a sakra, neuklidili jsme důležité papíry… Brzdy, zastavila jsem na krajnici a po prohlídce lejster a zjištění škod jsem hledala viníka. Naštvaná jsem vyslala obě děti zpátky, aby prohledaly okolí dálnice a přinesly, co uletělo neznámo kam. Samosřejmě se nic nenašlo, jen jsem se o ně celou dobu bála. Radši jsme vyrazili na cestu domů.
Dcera pak schovala svou blonďatou hřívu do kapuce mikiny a já korigovala poletující vlasy rukou. Dál už bylo všechno ok, až na to rozčesávání neskutečně zamotaných vlasů. 11.06.2007
Dáša (manželka kabrioleťáka 742)
|
