| Blížící se k@brioakce |
|
Prostě setkání kabrioletů u Semil (za 65 dnů)
Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 135 dnů)
Brno - ukončení sezóny (za 171 dnů)
|
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Napoleon odpočívál ve svém stanu, když tu náhle vrazí dovnitř sluha a volá:
"Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich milión!!"
"Dobre, Jeane, přineste mi moji červenou košili."
Pak Napoleon odejde a po pár hodinách se vrátí z vítězné bitvy. Sluha se ho ptá, k čemu byla ta červená košile, a Napoleon odpovídá:
"Milý Jeane, to je psychologická záležitost. Když mám červenou košili, vojáci neuvidí krev, kdybych byl zraněn, a tudíž se nebudou obávat, že bych mohl zemřít."
O pár hodin později opět sluha přiběhne:
"Pane, Angličani! Pricházejí! Jsou jich tři milióny!!"
"Dobre, Jeane, přineste mi moji červenou košili."
Opět se Napoleon vrátí z bitvy jako vítěz.
Druhý den ráno sluha přibíhá a volá:
"Pane, Anglicani! Přicházejí! Je jich šest miliónů!! Tady je vaše červená košile!"
"Ne, Jeane, jestli jich je šest miliónů, pak to znamená, že je čas na moje hnědé kalhoty." |
|
|
Clanek
Jak se člověk stane "cabrioletářem"
Dřív jsem hodně jezdil na motorce. Poprvé jsem na ní sám seděl někdy v sedmi letech letech, později jsem na ní, projezdil pomalu celou republiku. Potom jsem si nějak zvykl na pohodlí aut a motorka stála víc a víc v garáži. Občas jsem na ní sice vyjel, ale už mi nějak vadilo to neustálé oblékání do kůže a pocení se při zastávkách, takže jsem si začal všímat aut bez střech. S mojí druhou polovičkou jsme se tedy dohodli, že si zkusíme nějaký ten Cabriolet (samozřejmě že levný) na léto pořídit a vyzkoušíme jaké že to vlastně je.Takže jsme obvolali pár inzerátů, navštívili nějaké lidi, kteří tento druh aut zrovna prodávali, ale vždy se nám něco nezdálo a nebo to prostě nevyšlo. Léto ubíhalo a dalo by se říci, že jsme to nějak vzdali. No a pak to přišlo, někdy na konci léta jsem náhodou zašel do bazaru a v rohu viděl stát něco co mě zaujalo. Bylo to černé jak půlnoc, jmenovalo se to Ford, celé se to krásně lesklo (že to bylo celé přetřené olejem jsem poznal až při pozorném zkoumání) a bylo to hlavně za velmi rozumné peníze. Takže jsem ho prolezl od shora až dolů a zjistil, že je ve skutečnosti v hrozném stavu. Nefungovalo v něm prakticky nic, svítila jen dálková světla, nešla přístrojovka, motor vynechával a nechladil, v převodovce nebyl olej, výfuk prakticky neexistoval, interiér byl jak po praseti (potrhané sedačky, špína...) bez rádia a repráků, střecha měla popraskané vzpěry, byl nabouraný blatník, seděl na ojetých gumách obutých na plecháčích, no až mi ho bylo líto. Takže po chvilce básnění doma (kde jsem ve skvělých barvách vylíčil jak bude jednoho dne krásně vypadat) padlo rozhodnutí; koupíme ho!!!
Doma jsem ho hned kompletně rozebral (kromě motoru, ten zůstal na svém místě, na ten se teprve chystám) a začal pomalu opravovat a vylepšovat. Ještě na podzim jsme se s ním stihli v jakémsi trošku ucházejícím stavu několikrát svézt, takže jsem ho vyzkoušel a poznal co všechno se bude muset přes zimu dát do kupy, abych se na jaře za něho už nemusel stydět.
Pak přišlo jaro a teplo a "Fordík" začal zkoušet co dovede. První trasa vedla na STK, kde mě potěšila hláška jednoho technika na druhého: "Franto, pojď se podívat, je tu starej Ford, ale udržovanej, takovýho jsme tu ještě neměli" :o). Začal jsem tušit, že je to asi na správné cestě. Nejdřív jsme jezdili krátké vyjížďky na odpoledne, pak jsme si troufli dál, a na konci prázdnin jsme už vyrazili do "Mekky" cabrioletů na Grosglockner (je jich tam snad nejvíc v Evropě na km2). Bylo to skvělý jak pro nás cestující (se střechou si to neumím představit, takhle má člověk pocit, že je přímo u toho a ne někde zavřenej a pozoruje to skrz okna, nebo skrz helmu na motorce) a pro auto to byla asi ta největší zatěžkávací zkouška, kterou jsem mu mohl dopřát a pořádně ho při tom vyzkoušet. Až na pár drobností to absolvoval bez problému. Po tom jak jsem ho před rokem poprvé viděl to bylo až neuvěřitelné. Ještě jsme stihli zajet k moři do Itálie a pak už se začalo pomalu ochlazovat a tak se "Fordík" uklidil do garáže a čeká ho pár úprav a pak dlouhé čekání na jaro.
Příští rok máme v plánu (bude-li čas a pracovní vytížení v zaměstnání nám to dovolí) projet pobřeží středozemního moře z Itálie až možná do Španělska a zpátky přes Francii a Švýcarsko, tak doufám, že to vyjde... A tak se
ze mě stal cabrioletář... 11.11.2003
Petr
Průměrná známka: 3.05
Celkem hodnotilo: 1892 | Hodnocení článku:
nejlepší [ 1 | 2 | 3 | 4 | 5 ] nejhorší |   |
|
