| Blížící se k@brioakce |
|
| Nejsou žádné blížící se k@brioakce. |
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Jednoho dne dostal Bush infarkt a umřel. Okamžitě se odebral do pekla, kde už byl očekáván.
"Jsi na mém seznamu", řekl mu ďábel, "ale já zrovna nemám volné místo.
V každém případě tady ale musíš zůstat, takže mám pro tebe návrh. Mám tady pár hříšníků, kteří nebyli tak špatní jako ty. Jednoho z nich pustím, ale ty půjdeš na jeho místo. A budu k tobě dokonce tak dobrý, že ti dovolím, aby sis sám vybral."
Bushovi se to zdálo jako dobrý obchod.
Ďábel tedy otevřel první místnost. Tam byl veliký bazén, v něm plaval Nixon. Stále se potápěl a něco hledal, ale vždy se vynořil s prázdnýma rukama. Znovu a znovu.
"Ne," řekl Bush. "Já nejsem dobrý plavec. Myslím, že tohle bych dělat nemohl."
Ďábel tedy otevřel druhou místnost. Tam byl Brežněv a velikým kladivem rozbíjel kameny. Kamenů nikdy neubývalo.
"Ne," řekl Bush. "Mám problémy s ramenem. Strašně bych trpěl, kdybych musel pořád rozbíjet kameny."
Ďábel tedy otevřel třetí místnost. Tam ležel na zemi Bill Clinton, ruce svázané nad hlavou, nohy svázané a roztažené. Nad ním se skláněla Monica Lewinská a dělala to, co dělala nejlépe. Bush hleděl v šoku.
Pak řekl: "Jo, myslím, že tohle bych vydržel." Ďábel se zachechtal (jak jinak, než ďábelsky) a řekl:
"Monico, můžeš jít." |
|
|
Clanek
Jak jsem (do)cestoval...
Rozhodl jsem se také přispět se svou troškou do mlýna, aby tady bylo co číst. Zkusím popsat náš poslední kabriovýlet, byť s neslavným koncem...Po šestiletém vlastnictví kabrioletu už vím, že i čtyřmístný vůz je vhodný na dlouhé cesty spíš jen ve dvou, vzadu v tom jet daleko se staženou střechou je spíše o přežití, než o zážitku, já mám ale dva kluky. Letos náhoda nahrávala, že často jeden z nich měl svůj program a já tedy mohl vyrazit s druhým. Na střídačku.
Na začátek srpna jsme si naplánovali s mladším klukem týdenní výlet jen tak po Čechách, bez pevného cíle, s ubytováním po kempech. Dohodli jsme se, že kde se nám bude líbit, tam zůstaneme. Pak jsem ale zjistil, že v námi zvoleném termínu se koná "velký letní sraz" maďarského cabrio clubu. U vody. To je ono! Bylo rozhodnuto. Nikdy jsme nebyli na srazu mimo území bývalého Československa, tady se naskytla příležitost. Takže místo po Čechách pojedeme pak po srazu po Maďarsku. A cestou zpět navštívíme i mé rodiště na jižním Slovensku.
Prvního srpna jsme vyrazili. Můj syn má velkou slabost pro metro, tak jsme to vzali přes Vídeň a svezli se na každé lince tamního metra. Menu na automatu na jízdenky bylo mimo jiné i ve slovenštině, soupravy klimatizované, prostě západ. Dali jsme si v cukrárně Sachr - co jiného - originál dort Sachr. Do kempu, kde se sraz konal, jsme přijeli až ve 21 h večer. A přišlo zklamání. Na srazu sešla pouze 3 kabria a jedno coupé Porsche. A už to i oni balili. Potkali jsme je u brány cestou ven, takže jsme si jen trochu popovídali. Co teď? Kemp je hezký, takže jsme zůstali. Později jsme potkali ještě jedno MX-5 a posádka také zůstávala. Jenže pak i oni "brali kramle", že údajně bude velmi intenzivní bouřka i s krupobitím. Tak jsme zbaběle prchli také a ubytovali se nedaleko v hotelu i s garáží. Ráno jsme zjistili, že v noci ani nekáplo... Ale ráno bylo zataženo, jako by měly trakaře padat. Na koupání to rozhodně nebylo. Možná už tušíte, kam jsme tedy zamířili.
Ano, správně. Do Budapešti na exkurzi do metra. Menu i tady i ve slovenštině, soupravy některé krásné, klimatizované, ve kterých máte pocit, že se vznáší po kolejích, jiné staré Sovětské, které v Praze najdete už jen v muzeu nebo na zážitkových jízdách DP. Pak tady mají kromě metra i malou 150 let starou podzemní dráhu, která je nejstarší na kontinentu. Starší je už jen v Londýně. Po výstupu z metra vidíme, že celou dobu nepršelo, ale právě začíná. Z ruského kola už jsme koukali na město v dešti. Naštěstí brzy pršet přestalo a tak jsme pluli s výletní lodí do Dunaji, prošli se centrem po pěší zóně, kde byly davy turistů. Dali jsme si langoš, a ten Maďaři opravdu umějí! V podvečer jsme projeli město kabriem. Noc jsme strávili opět na hotelu v obci Velence.
Další noc jsme si užívali komfortu a při tom byli v přírodě u vody, uvolnil se totiž na jeden den v kempu mobilhome. Druhá noc pak proběhla ve stejném kempu pod stanem. Syn stanoval prvně v životě a jeho nadšení asi nemusím popisovat. Odpoledne po projížďce na nafukovacím člunu jsme sbalili své "saky paky" a vyrazili dál na jih k termálnímu jezeru Hévíz. Těšili jsme se v tom horku na jízdu nahoře bez podél Balatonu. Po vyjetí z kempu a najetí na dálnici M7 se spustil z ničeho nic slejvák,v němž zastavovaly i plechovky. Zajeli jsme tedy také do odstavného pruhu, že natáhneme střechu. Po vyřazení do neutrálu jsem najednou cítil, že s motorem se něco děje. Vynechával, chcípal. Až teď jsem kouknul na teplotu, ručička v červeném! No nazdar. Uvařil jsem BMW, ani nevím jak. Po ustání deště a vychladnutí motoru jsem vymontoval termostat a naivně si myslel, že mám vyhráno. Jenže po dolévání chladícího systému naší poslední pitnou vodou jsem viděl, že vše rovnou teče ven, protože expanka vybouchla, má na boku velkou díru. Tak po dnešek konečná, volám asistenční službu do ČR, asi za hodinku mi volal řidič maďarské odtahovky, že jede pro nás. Za další cca hoďku tam byl, natáhl našeho miláčka na podvalník a odvezl do Székešfehérváru k servisu. Jenže ten už byl zavřený. O sto metrů dál je hotel nebo spíš nějaká ubytovna. Neskutečná špína a puch, všude ožralové ve společných místnostech. Vzdali jsme to a prchli. Zkusili jsme ještě jiný penzion, ale bezúspešně. Volal jsem asistenční službu, která nám našla hotel - sice je trochu dražší než je jejich plnění, ale bral jsem ho i za cenu doplatku. Je 8 km daleko. Cca za hodinu dorazilo taxi, které nás tam odvezlo v rámci pojistného plnění. Služby opravdu kvalitní, klobouk dolů.
Hotel byl 4 hvězdičkový, možná nejlepší ve městě, přímo na pěší zóně, s klimatizací. Ráno nás taxík odvezl zpět k servisu. Po přemlouvání, aby se nám někdo věnoval (jsou totiž dovolené, pár marodů... Nabízel jsem už, že vyměním chladič sám, že potřebuju pouze zázemí a samozřejmě ten chladič...) se nám věnoval jediný mechanik, který tam byl. Jenže po výměně chladiče další šok, naplnily se moje nejhorší obavy. Foukalo to do vody a to velmi intenzivně. Takže je to hlavou válců. Za 2 dny tady neopravitelné.
Následoval telefon na Global Asisstance, vyrazila pro nás z Prahy odtahovka. Druhý den přistavena u hotelu, odpoledne už jsme byli v Praze. Dovolená skončila.
Ponaučení? Už nikdy do zahraničí bez pojištění asistenční služby! Doplácel jsem sice něco za dražší hotel a 200 km spoluúčast na odtahu z celkových 500 km, ale jsem spokojený, postarali se o nás dobře.
13.08.2015
Ákoš Varga
Průměrná známka: 1
Celkem hodnotilo: 2 | Hodnocení článku:
nejlepší [ 1 | 2 | 3 | 4 | 5 ] nejhorší |   |
|
