| Blížící se k@brioakce |
|
| Nejsou žádné blížící se k@brioakce. |
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
|
Pán se prochází po obchodě s drobným zvířectvem a najednou si všimne papouška,který nemá žádné nohy a přesto sedí na bidýlku.Pán se nahlas podiví:"Co se stalo tomu papouškovi?"Papoušek: "Já už jsem se tak narodil,takže jsem papoušek - mrzák."Pán:"Cože?Ty umíš mluvit a dokonce i odpovídat na otázky?"Papoušek:"Jasně.Já jsem velmi inteligentní papoušek."Pán:"Aha.Tak mi vysvětli toto:jak se, prosím tě,udržíš na bidýlku,když nemáš nohy?"Papoušek:"Je to sice dost trapné,ale když to chcete vědět:obtočím pevně toho svého kolem bidýlka a tak se udržím. Naštěstí to díky peří není vidět."Nadšený pán si papouška koupí.Týdny ubíhají a papoušek je senzační.Má velký smysl pro humor,je sympatický,o všem si dokáže povídat - pán v něm prostě našel skvělého společníka.Jednoho dne se pán vrátí z práce,papoušek udělá tiše: "Ssssss" a naznačuje křídlem,aby šel pán k němu.Když se tak stane,papoušek spustí:"Nevím, jak bych vám to řekl,ale týká se to vaší ženy a pošťáka."Pán:"Co to neslyším?"Papoušek:"Když totiž dnes pošťák přinesl poštu,Vaše žena mu otevřela jen v noční košilce a vášnivě ho políbila."Pán:"COŽE?A co bylo dál?Papoušek:"Pošťák vešel do bytu,vyhrnul jí košilku a začal ji laskat po celém těle."Pán:"Bože!Co bylo dál?"Papoušek:"Pak si pošťák klekl a začal ji líbat po celém těle.Začal u ňader a pomalu pokračoval směrem dolů..."Pán:"Dál!Co bylo dál?"Papoušek:"Dál, dál... to kdybych věděl. Postavil se mi a já jsem spadl z bidýlka. |
|
|
Bleskovka
Jak prosté
Náš dům je stabilně plný pubescentů, psů, koček a jiné havěti. Občas někoho z vyvolených vezmu sebou na výlet, třeba za pochůzkami ve městě. Na nabídku pěší tůry většinou radostně reagují čtyřnozí miláčci, autem ale nepohrne žádný. Někdy se stane, že ve víru celodenního kolotoče poněkud ztrácím souvislosti a tak jsem se pro rodinného nestora, kterým je jedenáctiletý briard Bart, vracela z domu až k jistému nákupnímu centru, kde jsem ho nechala odloženého. Neuvázaný pes pochopitelně setrval půl hodiny bez hnutí na místě, neb neslyšel povel „Ke mně“. Jen mu nebylo jasné, co to propána nacvičuju, po těch letech přece musím vědět, že on poslouchat umí.
Stejně tak jsem se pro něj vracela domů, když jsem na náměstí marně pátrala po hnědém medvědovi, který mi zmizel z očí. Až u domu jsme zjistila, že nedezertoval, ale já ho prostě k jeho velkému údivu zamkla za dveřmi s košíkem na hlavě a vodítkem kolem krku.
Když jsem jej před nedávnem zase hledala, děti se napřed smály a mé vyšilování komentovaly slovy „kdepak chudák Barouch zas leží“. Jenže s přibývající hodinou přecházel smích všechny. Prohledala jsem dům od sklepa po hůru, rodinná rojnice pročesala město a možná i nemožná místa. Pes nikde.
Uvažovala jsem, že oslovím kamarády strážníky a v duchu viděla věrného druha ležet v krvi po srážce s autem. To, jak mi vzápětí vysvětlily děti, je ovšem zcela nemožné, neb náš mazlík za léta pochodování po frekventovaných ulicích perfektně ovládá přecházení silnic. Spát jsme šli všichni pořádně rozhození a já celou noc myslela na to, že všivácký pohled Bartika už možná nikdy neuvidím….
Ráno jsem se chystala značně nenaladěná do práce, když se do bytu vřítil synátor, který odcházel jako první. „Našel jsem psa!“ ječel od dveří. „Kde je? Co mu je? Proč jsi ho nepřivedl?“ bombardovala jsem dítko dotazy a hnala se za ním ke dveřím. Syn zastavil před venku parkujícím rodinným autem a zaťukal vítězoslavně na okno: „Tady je, tys ho včera zapomněla vevnitř…“
Z tmavého zadního sedadla našeho fordi se zvedla mohutná chlupatá hlava a znuděným zívnutím vycenila řadu tesáků. Já blbka toho psa vzala ven, jenže jsem zapomněla, že jsem k pochůzce potřebovala auto. A jelikož ho Bartík pokládá za něco jako svou druhou boudu, klidně v ní prospal 14 hodin. Jen jsem si představila, jak by se asi tvářil případný zloděj „koní“, který by se tu noc pokusil ukrást našeho fordíka…. 11.03.2007
bereta
|
