| Blížící se k@brioakce |
|
Prostě setkání kabrioletů u Semil (za 65 dnů)
Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 135 dnů)
Brno - ukončení sezóny (za 171 dnů)
|
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Chytí trosečník na ostrově zlatou rybku a ta mu nabídne splnění tří přání.
"Tak za prve bych chtěl, aby nalevo ode mě bylo moře plný Staropramenu".
Stane se. "Za druhý, aby napravo ode mě bylo moře plny Krušovic". Stane se.
"A za třetí...???" "Tak já nevím. Snad nějaký lahváče na potom, co říkáš?" |
|
|
Clanek
1. mezinárodní sraz kabrioletů 2005
I když nám počasí extrémně nepřálo a sluníčko se na nás většinu času dívalo přes mraky, podařilo se uskutečnit sraz, který se nadlouho zapíše do našich vzpomínek. Srazu se celkově zúčastnilo 44 aut bez střech. Bylo na co se dívat.Pátek
Tak jsme se dočkali. Po dlouhém čekání nastává den, kdy se poprvé potkají
kabrioleťáci ze všech koutů naší země a Slovenska v  autokempu Brodský u
Červeného Kostelce. Mě bohužel svazovala práce, a tak jsem nemohl vyjet dříve,
než k večeru. Jelikož měl sám Master_Tom jednání v Pardubicích, tak se se mnou
sešel a poté jsme jeli společně přes Hradec na místo činu. Já samozřejmě celou
dobu bez střechy, šéf ji sundal až během cesty. Dorazili jsme lehce po sedmé
hodině večerní do campu, kde panoval poměrně čilý ruch. Někteří měli to štěstí,
že mohli vyrazit dříve a už se zabydlovali. Začal kolotoč seznamování. Nejprve s
lidmi, co už v campu byli. Pak s těmi, co průběžně přijížděli po nás. Po
seznámení jsme odešli sednout na objednanou večeři do místní hospůdky, která se
stala na
 následující dva dny naší novou kuchyní. Bohužel se pokazilo počasí a
začalo pršet, což se podepsalo na obtížném rozdělávání ohně. Až když chrochta
přispěl svou troškou nafty do mlýna, táboráček zaplápolal. V chatce již byl
připraven dostatek buřtíku, chleba a dalších pochutin, takže zbytek večera měl
jasný program. Hezky jsme si povídali za přikusování šťavnatých špekáčků.
Někteří se rozhodli na zítřejší parádu se pořádně vyspat, tak odcházeli okolo
půlnoci spát, někteří vydrželi opékat až do čtvrté ranní.
Sobota
Snídaně byla připravena od osmé hodiny ranní. Myslím si, že nebyl problém vůbec na
tuto hodinu vstát, ze dvou důvodů. První byla nedočkavost, až společně vyrazíme
po okolí a zadruhé to byla zima, která nedovolila některým ve stanech, případně
v chatkách spát. Umyli jsme auta, aby trochu vypadala na spanilou jízdu. Ti co
měli silnější aparaturu, tak nám ostatním krásně vyhrávali, motory burácely,
karoserie se leskly. Zkrátka vše bylo připraveno na nejočekávanější část srazu,
na 90 km dlouhý výlet po okolí v koloně čtyřiceti kabrioletů. Skvělá organizace a
disciplinovanost účastníků předurčovaly hladký průběh akce. Řidiči seřazovali
své vozy a začali vyjíždět z brány. Počasí se navzdory prognózám tvářilo
sympaticky, takže nebyla k vidění ani jedna natažená střecha.
 Ostatně jinak si
to asi nikdo ani nedovedl představit. Výběr trasy byl vskutku výtečný, takže
jsem si celou cestu liboval nad romantičností a malebností silnic i okolí.
Projeli jsme hodně obcí, setkali se s nadšeným máváním lidí i s několika
úžasnými řidiči, co kolonu nechali projet, ač sami byli na hlavní silnici. V
tomto duchu jsme dojeli až na náměstí v Opočně, kde bylo domluveno hodinové
stání. Hned
 při příjezdu nás trochu vyděsily padající dešťové kapky a všichni
začali natahovat střechy. Naštěstí bylo po dešti dříve, než většina tuto operaci
dokončila, a tak šly střechy zase rychle dolů. Bez dalších hrozeb počasí jsme
si vychutnávali obdiv občanů města, kterých se přišlo podívat skutečně hodně.
Však také bylo na co koukat. Necelých čtyřicet kabrioletů všech kategorií se
třpytilo ve slunečních paprscích na upraveném náměstí malebného města. Jednou
však tyto opojné momenty musely skončit a bylo načase vydat se na zpáteční
cestu. Pokračovalo nadšení z členitého terénu a perfektního počasí. Aby byl
dojem dokonalý, a jelikož se blížil čas oběda, zastavili jsme
 cestou v motorestu
Arkus u Černožic. Opustili jsme úhledně zaparkovaná auta a vydali se potěšit
chuťové buňky. Vzhledem k vyhlášené kuchyni jsme zažívali opravdové orgie a
dojem z dokonalosti nemohl být intenzivnější. Po krátké siestě jsme opět
nastartovali motory a vydali se zpět do campu.
Tam nás uvítala vůně opékaného selátka, které mělo padnout za oběť našim
momentálně naplněným žaludkům. Všichni zaparkovali vozy a jali se prohlížet
ostatní kolegy, na které se zatím nedostalo. Přišlo se podívat i nemálo lidí z
okolních obcí. Všem byly rozdány hlasovací lístečky pro soutěž o nejhezčí
kabriolet srazu. Každý z účastníků i diváků mohl zvolit tři vozy nejvíce
lahodící jeho oku. A nebyla to volba lehká, z přehlídky skvostů přecházely oči.
Další oblíbenou aktivitou se stalo nakupování klubových triček a samolepek
hlásících, do jakého spolku vůz patří a jaké má členské číslo. A potom
samozřejmě jedna z nejlepších kratochvílí - testovací jízdy, vzájemné zkoušení
vozů. Po okolních silnicích se proháněla hejna kabrioletů, navzájem se potkávaly
a měnily posádky. Mohlo se zdát, že kazící se počasí tuto zábavu přeruší, ale to
by se někdo mohl mýlit. Dokud se jede, do auta moc neprší a pár kapek pravověrné
neodradí. Rozhodně jsme nebyl sám, koho déšť nezlomil a tím víc jsem propadal
euforii ze skvělé party lidí. Ale každá legrace jednou končí a nastal čas na
vyhlášení výsledků soutěže a pojídání výtečného vepřového. Tři poháry čekaly na
své pyšné majitele, kteří zatím nic netušili a s napětím v davu očekávali
rozuzlení, jaký vůz se líbil nejvíce. Radost vítězů pak byla neskonalá. Po
neskutečně složitém počítání se na stupně vítězů dostali tito tři kabrioleťáci :
 |
1. '95 Honda CRX Targa – [027] - Jardajr
2. '88 Ford Escort Cosworth Cabrio Concept – [019] - Bendík
3. '90 Chrysler LeBaron convertible 3.0 V6 – [015] - Caddy |
 Poté již nic nebránilo plnému útoku na rožeň se selátkem. Mezi
jídlem se sem tam ještě uskutečnila nějaká ta  projížďka, ale pochutiny vítězily.
Prasátko chutnalo skvěle, pivo bylo dostatečně vychlazené, takže i po této
stránce není co vytknout. Bohužel se udělalo poměrně chladno a lidi se začali
přesouvat do restaurace, kde nakonec zábava pokračovala opět až do ranních
hodin. Někteří postupně odpadávali a nebylo to úmyslně, spíše jejich
nadšení z oslav srazu překročilo určité možnosti jejich koordinace nohou a hlavy
:-)
Neděle:
Den smutku a loučení. Když jsem se probudil, byl camp oproti sobotě
poměrně prázdný. Bohužel se na tom podepsalo deštivé počasí, které se ale
pomaličku umoudřovalo. Postupně jsme se balili a loučili s lidmi, co odjížděli
před námi. Sraz oficiálně skončil, ale těm, kterým to ještě nestačilo, se vydali
na doplňkový výlet. Jedna skupina do Josefova a druhá "čtyřautový" oddíl do
Dobrošova na opevnění, kde to opravdu stálo za to. Zvlášť v den výročí konce
války, kdy byly přístupné objekty jinak zapovězené.
Ale to už by vydalo na
vlastní článek, do náplně srazu se toto téma příliš nehodí. Poté jsme se vydali
ještě do Náchoda na oběd a pak domů. Napřed ve čtyřech, pak ve třech...a nakonec
až do Hradce Králové ve dvou, kde jsem se nadobro oddělili. Celá cesta proběhla
samozřejmě se střechou staženou a tak se prodlužoval ten nádherný pocit. Pocit z
toho, že jsou další lidé, co cabriem žijí a umí si to vychutnat. Nepopsatelný
pocit z jízdy v koloně, ať jsou auta dvě nebo jich je třicet. Určitě mluvím za
všechny, že tento víkend byl jeden z nejlepších zážitků v celém životě. Akce se
maximálně zdařila, organizátoři zvládli vše na jedničku, účastníci byli
pohodoví. Už aby byl další sraz, který nás čeká na začátku července v
Královicích u Slaného.
PS: Zapějme tu na závěr nehynoucí pochvalu Cabriovi [002] (a jeho
pomocníkům), který si vzal tento důležitý sraz na starost a dokázal připravit
půdu pro vytvoření doufám, že tradice, kterou by mělo být každoroční setkání nás
bláznů s větrem ve vlasech a sluncem nad hlavou, právě zde v autokempu Brodský u
Červeného Kostelce.
Většinu fotek ze srazu bude možné získat na DVD na druhém srazu.
Výběr fotografií je ve
fotogalerii. 11.05.2005
Tomáš Tureček, Radek Beneš
Průměrná známka: 2.97
Celkem hodnotilo: 2772 | Hodnocení článku:
nejlepší [ 1 | 2 | 3 | 4 | 5 ] nejhorší |   |
|
