| Blížící se k@brioakce |
|
| Nejsou žádné blížící se k@brioakce. |
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Jednoho dne jsem potkala sladkého gentlemana a zamilovala se do něj.Když se
stalo zřejmým, že se vezmeme, učinila jsem nejvyšší oběť a vzdala se svých oblíbených fazolí.
O několik měsíců později, o m...ých narozeninách, se mi cestou domů z práce pokazilo auto.
Protože jsme žili na venkově, zavolala jsem manželovi,že přijdu domů pozdě, protože musím jít pěšky.
Cestou jsem míjela malou restauraci a vůni pečených fazolí vycházející z jejich
kuchyně jsem nedokázala odolat. Abych se dostala domů, musela jsem ujít
několik mil a tak jsem si řekla, že než přijdu domů všechny škodlivé následky
těch fazolí vyprchají. Vešla jsem do restaurace a než by řekl švec,
spořádala jsem tři velké porce pečených fazolí. Celou cestu domů jsem se pak
snažila vypustit všechen plyn který můj zažívací systém produkoval. Když jsem dorazila domů, manžel se zdál velmi nadšený, že mě vidí a s potěšením
mi oznámil: "Miláčku, pro dnešní večeři pro tebe mám velké překvapení." Zavázal mi pak oči
a zavedl mě k mé židli u stolu. Sedla jsem si a právě v okamžiku, kdy
chtěI rozvázat šátek na mých očích, zazvonil telefon.Musela jsem mu slíbit, že se šátku na očích nedotknu dokud se nevrátí a pak šel
zvednout telefon.Pečené fazole které jsem zkonzumovala na mě stále ještě měly vliv a tlak se
stával neúnosným. Můj muž byl ve druhé místnosti a já jsem využila
příležitosti, přesunula váhu na jednu půlku a upšoukla si. Bylo to nejen
hlasité, ale zapáchalo to jako vlečka hnoje, která přejela Skunka před
papírnou. Vzala jsem ze svého klína ubrousek a mávala jím rázně ve
vzduchu. Pak jsem přesunula váhu na druhou půlku a vypustila tři další salvy.Zápach byl
horší než když se vaří zelí. Pečlivě jsem naslouchala vzdálené konverzaci
ve druhé místnosti a pokračovala v uvolňování tlaku ve svém zažívacím
systému po dalších několik minut.
Požitek byl nepopsatelný. Když slova na rozloučenou z vedlejší
místnosti signalizovala konec mé svobody, ještě párkrát jsem zamávala ve vzduchu
ubrouskem, vrátila jej na klín a složila na něj ruce. Cítila jsem se uvolněně a byla jsem se sebou velmi spokojená. Má tvář musela být alegorií na nevinnost, když se manžel vrátil a omlouval
se,že telefonoval tak dlouho. Zeptal se jestli jsem se dívala pod šátkem a já jsem jej ujistila že ne.
V tom okamžiku sundal z mých očí šátek a dvanáct hostů jednohlasně# proneslo:
"Happy Birthday!" |
|
|
Bleskovka
VALTR OffROAD Maraton Šternberk aneb jak jsme papali bláto
Odjakživa mě přitahovali koně. Ti živí i ti pod kapotou. Zatímco živého jsem si nepořídila(zatím), šemíky dusající v motorech mých vozů ovládám už přes dvě desítky let. Najezdila jsem v rámci služebních i soukromých cest pár set tisíc kilometrů a pokládám se za docela slušného řidiče. Podívanou na mistry volantu ale neodmítnu nikdy.
A tak jsem se v sobotu vypravila spolu se synátorem a pár kamarády na OFFROADY do Šternberka. Zatímco dopoledne se po trase proháněly motorky a čtyřkolky, odpoledne patřilo mým favoritům.
Přijeli jsme ve chvíli, kdy se tlupa rozdováděných bugyn a teréňáků vydala na pětihodinový maratón. Místní tankodrom byl skvěle připraven, takže zářivé barvy strojů jsme viděli jen na startu. Pak se pomalu měnily v koule bláta.
K vidění byly klasiky jako Jeepy, Nissany či Suzuki, pochopitelně v terénních úpravách, ale také něco, co zvukem představovalo přistávající letadlo a co jsme si pojmenovali – Dlouhej čumák. Pětikilometrový okruh jsme prošli skoro celý a všude fotili a natáčeli – ponejvíce koho jiného, než Dlouhána, kterému pod čenichem duněl 4,2litrový motor z Audi V8.
Na okruhu čekaly offroudy nejen zdánlivé rovinky, kde se ke slovu dostávali ti sice slabší, ale rychlejší a pohyblivější, ale i skutečné lahůdky. Bahenní koupele, do nichž zapadali méně zruční řidiči až po nápravy a kde pomohla jen síla přistaveného traktoru. I zde se projevilo silné srdce Dlouhána – napřed se pokusil auto, uvízlé ve vyjeté koleji vytlačit, pak řidič pocouvl a projel snad půlmetrovou vrstvou bahna bez sebemenší pomoci. Vysloužil si tak bouřlivé ovace přihlížejících, které za odměnu pokropil sprchou létajícího marastu.
Ne, že by ostatní nebojovali, na tankodromu se prokázaly kvality mužů, sedících za volanty. Jen na jejich řidičském umění totiž závisel úspěch celého týmu.
Chlapi v kabině “Dlouhého čumáku“ prokázali své kvality. ES OFF ROAD TEAM Plzeň dokázal v průběhu pěti hodin absolvovat okruh celkem 34x a letošní první závod offroadů vyhrát.
Domů jsme jako koule bláta přijeli i my. Ještě druhý den jsem si seškrabovala zbytky bláta z brýlí a synátor čistil mobil. Stálo to ale za to. Mám novou galerii fantastických fotografií a za úkol nastudovat cestu do Sedlčan. Tam se totiž pojede 19. dubna další závod seriálu. Dlouhej čumák pojede taky...
03.04.2008
bereta
|
