| Blížící se k@brioakce |
|
Prostě setkání kabrioletů u Semil (za 59 dnů)
Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 129 dnů)
Brno - ukončení sezóny (za 165 dnů)
|
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Farmář šel na trh a koupil kohouta pro své slepice. Nový kohout velkopansky přikročil
ke starému kohoutovi a říká:
"No, ty starý prďolo, je čas, abys šel do penze".
Starý kohout odpověděl: "Ale no tak, přece nemůžeš obsloužit VŠECHNY slepice. Podívej
se, co to udělalo se mnou. Nech mi aspoň ty dvě staré v rohu".
Mladý kohout na to: "Zmizni, jsi vyřízený a já přebírám žezlo".
Starý kohout řekl:
"Tak ti něco řeknu, mladý siláku. Budeme závodit kolem statku. Kdo vyhraje, bude
mít exkluzivní práva na všechny slepice".
Mladý kohout se zasmál:
"Nemáš žádnou šanci, starochu, takže abych byl fér, dám ti malý náskok".
Starý kohout se rozběhl, o 15 vteřin později se za ním rozběhl mladý kohout. Běželi kolem
domu a když přibíhali před přední verandu, mladý kohout doháněl starého. Byl za ním sotva
decimetr a už už ho měl. Mezitím farmář seděl na svém obvyklém místě na přední verandě,
a vidí jak se kolem něho žene mladý kohout za starým. Sebral svoji pušku a BUM rozstřelil
mladého kohouta na cucky. Smutně potřásl hlavou a řekl:
"Sakra, tento měsíc už třetí kohout, co není na slepice ..."
Z této historky plyne poučení: "Pozor na nás, starší... zkušenosti a vychcanost
většinou vyhrají nad rychlostí mladých". |
|
|
Bleskovka
Nepodstatné věci prostě vypouštím
Vzhledem k svému povolání se denně potýkám se stovkami nejrůznějších informací. Vytrénovaná léty strávenými s invalidní babičkou, dvěma robátky, poněkud nepraktickými protějšky a tlupou zvěře jsem se je naučila dělit na podstatné, které ukládám do databáze, a na ty druhé, které kolem mě jen tak proplynou. Mezi těmi, o které zájem nejevím, jsou i popisy tras, kudy bych se měla dostat na určené místo. Je naprosto zbytečné mi vysvětlovat, že u hospody zahnu doleva, když celý život bojuji s pravolevou orientací. Logicky tudíž na první křižovatce odbočím na druhou stranu a je vymalováno. Stejné problémy mám s názvy měst a vesnic. Kdysi jsem marně hledala domek v Ivani, kam jsem jela na reportáž. Po telefonickém dotazu, kde že pán vlastně bydlí, jsem byla na mrtvici – ozvalo se totiž :“No když jedete od Drahan…“ a já pochopila, že cílovou stanicí byla Niva.
Poslední dobou jsem ale nucena se vydávat na daleko delší tratě, denně najedu i pár set kilometrů. Řídím automaticky, protože většinu tras znám zpaměti a přemýšlím nad prací. To se mi vymstilo, když jsem se z ničeho nic ocitla v nějakém městě.. „Kruci, tady to znám, ale určitě tady nemám být,“ probrala jsem se při pohledu na povědomé stavby. Cedule Otrokovice mě vrátila do reálu. „Prosím vás, jak se dostanu do Holešova,“ oslovila jsem jednoho z kolemjdoucích. Pán se koukal divně a povídal, že se musím vrátit do Hulína, odkud jsem přijela a na kruháči se dát doprava. Učinila jsem a skončila v Kroměříži. Zahrady místního blázince znám od té doby velmi důvěrně, motala jsem se kolem asi dvacet minut. No, zkrátím to, do cíle jsem dorazila, i když se zpožděním. A hádejte co, zpátky jsem se ztratila v Chropyni. Takže kdo chce vědět, kde je tam koupaliště, poradím.
P.S. Ježíšku, letos chci jediné – navigační systém do auta.
27.02.2007
bereta
|
