Přihlášení uživatele
Uživatelské jméno Heslo
Nová registrace >>
Podpořte tento CLUB
Hlavní stránka Články Členové Fotogalerie Srazy Bazar Fórum Kniha návštěv e-Shop Partneři Download Šifry Odkazy Kontakty
 
Právě je on-line 417 kabrioleťáků. Dnes má svátek Hubert, zítra Karel. Neděle  03. listopadu 2024
 
 
Katalog KABRIOLETŮ

Vyber automobilku :

Blížící se k@brioakce  
Nejsou žádné blížící se k@brioakce.
Zboží v e-Shopu
DVD - 2. sraz - Královice u Slaného - 2005
další zboží...Cena : 220,- Kč
Online uživatelé
Partner Cabrio Clubu
Aktuality
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
K@briofóóór
Aha, řekl ježek a slezl z kartáče.
Tapety na plochu
další tapety naleznete tady
Statistiky
Bleskovka

   Jak jsem se podruhé narodila

Řídím ráda, jezdím dlouho a v rámci možností bez nehod – za bezmála tři desítky let za volantem a statisícům ujetých kilometrů jsou dvě havárky celkem brnkačka, zvlášť, když viníkem byl někdo jiný. Svému současnému plechovému oři důvěřuji bez výhrad, protože je úsporný, živý a pod kapotou mu kluše něco kolem 110 koníků, což je zárukou báječné akcelerace, i když je to ropáček (rozuměj automobil naftovy).

O víkendu jsem se vydala za další láskou, hafany, na národní výstavu do Ostravy. Cesta byla ok, nikde kamiony ani sváteční jezdci, prostě pohoda. Volno plné psů a kamarádů jsem si užila skutečně do sytosti, a tak jsem razila k domovu. Cesta nic moc, pršelo, silnice se změnila v šedou masu vody, stejně jako přední okno, ze kterého bláznivě kmitající stěrače nestíhaly odhánět záplavy útočících kapek. Nesnáším jízdu za kamiony, protože za sebou obvykle nechávají clonu neproniknutelné vodní mlhy a tak jsem v jednom z kopců podřadila a šlápla „ipíkovi“ na krček. Motor zavyl a vůz vyrazil do prázdného pruhu s razancí sobě vlastní. Byla jsem na úrovni poloviny mohutné cisterny, když se ozval neidentifikovatelný zvuk a auto šlo do smyku. Hučivé „džžžždžžžždždžžžž...“ mě hnalo přímo pod kola protijedoucí oktávky.... V tu ránu jsem poprvé a doufám i naposledy zažila, co znamená pojem „smrtelný pot“. Ten mě v okamžiku, kdy jsem smýkala volantem a snažila se rozdivočelé auto vrátit do původního směru, polil od hlavy až k patě. První, co se i prohnalo myslí, bylo, že přece jen stihnu umřít mladá a krásná.

Leč statečné srdce mého ipíka a doufám že i mé řidičské umění zabránilo nejhoršímu. Auto se zařadilo zpět za kamion a po pár metrech zůstalo stát..., pustila jsem blinkly a chvíli hodně zhluboka dýchala, než jsem našla odvahu vystoupit do deště a jít se podívat, co se vlastně stalo. Z původního nápadu, že mi snad upadlo kolo, záhy sešlo. Jen ipíkova zadní pneumatika tedy kruh neopisovala ani náhodou, zněmila se v prapodivnou elipsu. Dobrých deset minut jsem skákala po klíči na kola, než se mi, děvčeti krev a mlíko, podařilo odtáhnout zatvrzelé matice. Prolomený prostředek pneumatiky mluvil za vše. Guma prostě nevydržela a kord praskl. Ani renomovaná značka holt nestačí na tankodrom, který mám už půl roku před domem. Tentokrát to odnesla jen guma, příště si klidně můžu urazit rameno – teda ipímu.

A pak mi došlo, že je to vlastně taková hezká pomstička. Už týden mluvím o tom, že přezuji ipíkovi botičky – ze sněhulí na sandálky. Jenže pořád nebyl čas. Tak teď už opravdu musím, bo na deseticentimetrové závodní galusce, kterou mám místo rezervy, se jezdit opravdu nedá.

Takže mám dvě přání – aby rekonstrukce vozovky na našem náměstí konečně začala a zmizely půlmetrové jámy a aby Ježíšek myslel na to, že ipík nový boty fakte potřebuje. Jo a vlastně ještě třetí, aby ceny pohřbů moc nerostly. Ona mi totiž může prdnout i letní guma a v létě mě robátka ekologicky v kotli na tuhá paliva pálit nebudou, neb by to bylo zbytečný plýtvání.

A já udělám to, že konečně šlápnu na krk čalouníkovi, který šije střechu mému druhému miláčkovi – Fordimu. Už rok se kvůli oslovi v kůži slizkého hada válí v garáži, majíce nová ramínka, generálku motoru, náprav i brzd. Botičky má rok staré od Michellina, tož budou doufám v pohodě. I když...

13.04.2008
bereta

 [ Zpět ]


Jméno
E-mail
Opiš kód :    
Text
*)
   
 
Hlavní stránka | Články | Členové | Fotogalerie | Srazy | Bazar | Fórum | Kniha návštěv | e-Shop | Partneři | Download | Šifry | Odkazy | SMS | Kontakty
© 2004 - 2024, Cabrio Club - všechna práva vyhrazena, optim. roz. 1024x768 | ISSN 1214-9470
webhosting: Český hosting | webdesign: pixelservice.com