Jak jsem se začal nořit do technických parametrů, jednotlivých modernizací, různých motorů a faceliftů, tak jsem zjistil, že bych vlastně nutně potřeboval verzi Grand Sport, která je pekelně rychlá a vypadá i dneska, po dvaceti letech, víc než dobře. Jenže on ten Grand Sport stojí ve verzi coupe přes milion a kabriolet je ještě o minimálně dalších půl milionu až třičtvrtě dražší, i když to jsou 20 let starý šuplíky. Takže originál Grand Sport fakt nehrozí. No jo, ale ona se občas dá sehnat i normální Vette s Grand Sport motorem, který byl ve svojí době za příplatek ročního platu průměrného Čecháčka. No vlastně kecám. Moc se sehnat nedá. Obvykle najdete na prodej tak dvě až čtyři auta v celý Evropě a to se u toho hledání dost zapotíte, protože tenhle motor byl v nabídce jen jeden jediný rok, jako limitovaná verze k ukončení výroby 4. generace Corvette a to v roce 1996.

Po pár měsících jsem na šel v Německu pěkné coupé se sundavací střechou targa a kontaktoval majitele. Auto vypadalo moc hezky, zachovale, ale podepsala se na něm ruka tunerova a velkým kolům musely ustoupit i části blatníků, což by pro mně znamenalo ohromné investice k tomu, abych auto vrátil do továrního vzhledu. Navíc, než jsem se rozhoupal, Corvette byla samozřejmě prodaná. No trvalo to asi třičvrtě roku, než jsem našel auto, které odpovídalo mým představám. Teda až na to, že to nebyla targa, ale klasický kabriolet s plátěnou střechou. Auto stálo 800km od mého domova kdesi v Holandsku, ale bylo za zajímavou cenu, i když podstatně víc, než jsem za něj chtěl původně dát, ale čert to vem. Vette vypadala fak dobře a měla všechno, co jsem chtěl, rok výroby 1996, Grand Sport motor Chevrolet small block LT4 5,7L V8 360HP, manuální šestikvalt a dokonce byl v ceně i hardtop, který je jinak za cenu ojeté Fabie HTP.

Trvalo asi dva měsíce, než jsem majitele ještě trochu stáhnul na ceně a domluvil si prohlídku, objednal Student Agency do Holandska a vyrazil i se svojí drahou polovičkou na výlet. Zkrátím to a řeknu to asi takhle. Když jsme dojeli na hotel v tom Holandsku, Vette už tam stála zaparkovaná a čekala na nás. Zíral jsem na ty úžasný tvary, na tu super nízkou kapotu, na placku o velikosti Octavie, která mi byla do pasu, a do který se nejspíš nevejdu ani já se svojí rachytickou postavou, natož normální dospělej člověk a říkal jsem si, hochu chochu, ty nemáš rozum. Ty si úplnej magor, když si chceš tuhle věc fakt koupit. Stojíš před totálně nepraktickým, 20 let starým krámem, kterej tě bude stát tolik, co novej Superb. Nechoď už na to sluníčko, fakt ti to nedělá dobře. :-) Jenže po pěti vteřinách jsem věděl, že to auto nutně potřebuju, a to jsem ještě ani neotevřel dveře, abych se podíval dovnitř, natož abych něco kontroloval v motoru. Uvnitř je místa asi jako v krabici od bot, přes vysoký práh se do toho leze jak do tanku (a to si umí představit fakt jenom ten, kdo byl na vojně) a vlastně si auto na sebe spíš oblečete, než že byste se posadili dovnitř. Marně si lámu hlavu nad tím, pro kterýho Američana tahle auta vlastně vyrobili, když se do něj nevejdu ani já. Po nastartování se ozvalo fakt strašlivé hromobití z těch čtyř obřích koncovek výfuků, celé auto se otřáslo a pak i já v něm a bylo rozhodnuto. Udělali jsme krátkou projížku a potom jsem se ještě chvíli pokoušel předstírat, že jsem ohromnej odborník na auta a odhalím každou zamaskovanou prasárnu, kterou mi chce majitel zatajit, ale v duchu už jsem se viděl, jak s Corvettou peláším zpátky domů. Bylo mi jasný , že na autě bude hromada práce, ale to už znám z obou našich Mustangů, takže toho jsem se nebál. Vyrazili jsme na místní magistrát a auto jsem nechal rovnou odhlásit na sebe, přidělal převozky, ve Student Aency zrušil bus na cestu zpátky a šel se na to vyspat na hotel.

Druhý den ráno jsme vyrazili i s novým autem zpátky směr Praha. Doteď nechápu, jak je možný, že jsme těch 800km dali bez problémů, protože doma v garáži z auta vyteklo asi úplně všechno, co se do aut lije a to včetně mýho potu. Ale dali jsme to. Pak přišel půlrok porodních bolestí, výměna chladiče a hadic kolem něj, přetěsnění motoru kvůli úniku oleje, nové brzdy, atd. No radši to už ani nebudu vypisovat. Začalo se mi přitěžovat i teď, rok poté, když si vzpomenu, kolik mně to všechno stálo. A protože i v tomhle případě byl původní majitel tak tochu tuningář, zapotil jsem si taky při předělávání vzhledu zpátky do toho továrního a to rovnou do té limitované verze Grand Sport, která se mi tolik líbí. Zmizela LED světla, moderní blikající rádiečko, který stejně skoro nehrálo, kola z BMW, poničený sedačky z Corvette C6 a tuny karbonu z interiéru a teď, o rok a půl později, už je z toho dokonal ý klon verze Grand Sport, nerozlišitelný od originálu.

Konečně mi dělá radost. Jízda v Corvette je úžasná. Sedíte kousek nad zemí, takže i z Fabie na vás koukají hodně z patra, zapasovaní v super ergonomických sedačkách, které vám nedovolí ani minimální pokusy o nějaký pohyb v nich, před sebou máte obří kapotu s ještě "obřejším" motorem pod ní a celým autem prostupuje temné dunění osmiválce, jehož parametry znamenají pěknou divočinu i dneska, co teprve před těmi 20 lety, kdy byla u nás výkřikem techniky fungl nová Felicie. Tuhost karoserie je na úrovni povidlového koláče, všechno v autě vrže, skřípe a na rozbitých cestách máte pocit, že z výfuku se za vámi budou sypat kromě sazí i šroubky, po deseti metrech jízdy už jste úplně ohluchlí, takže už se jen můžete přiblble usmívat na spolujezdkyni, která je na tom úplně stejně, ale ta jízda je fakt neskutečná. Můžete se jentak kochat krajinou nebo jet opravdu hodně daleko za hranicí povolených r ychlostních limitů a pořád se budete smát od ucha k uchu. Jen v případě sundané střechy to bude tak trochu na cyklistu, tj. s mouchama mezi zubama.

Ale to auto je úžasný. Ten pocit svobody, radosti z řízení a z vyjímečnosti stroje, ve kterém sedíte, ten vám nic nenahradí. Navíc se za vámi všichni otáčí, ukazují si na vaše auto a mávají, prostě boží. :-) Anebo "legendární", jak by řekl Barney Stinson. :-)

Loni v létě jsme s ní byli na dovolené v Itálii. Do kufru o velikosti pytlíku na svačinu se nám nějakým záhadným způsobem podařilo nasoukat věci na týdenní pobyt a vyrazili jsme. Ta cesta přes horské Alpské průsmyky nebo potom podél italského pobřeží, do Benátek a dál na jich, byla naprosto úžasná. To prostě musíte sami zažít. To se nedá slovy vůbec popsat.

Tak. Už jsem se dost rozkecal a zasnil a když nad tím tak přemýšlím, venku je krásně, takže se tu mějte a já vyrážím na další úžasnou projíždku, kdy cesta je cíl. O tom tahle auta jsou. A já jsem strašně rád, že jsem měl to štěstí a mohl si plnit svoje dětské sny v podobě těchhle výjimečných aut. Tak neváhejte a pokud i vy máte podobné sny, splňte si je. Žijete jen jednou a fakt to stojí za to. :-)

Knightrider

Stanislav Dostál

24.06.2015
Stanislav Dostál

Průměrná známka: 1 Celkem hodnotilo: 6

Hodnocení článku: nejlepší [ 1 | 2 | 3 | 4 | 5 ] nejhorší

Diskuse
Jméno
E-mail
Opiš kód :
Text *)
Angel17		07.03.2024 04:53:01
Nice. Thanks for sharing this. concrete near me
Knightrider		14.07.2015 13:11:57
Díky moc Michale. No strašně jste mi všichni sedli. To jsem vůbec nečekal. :-) Na cestě už je můj článek o Královickým srazu, tak snad taky pobaví. A na tvoje memoáry si rád počkám :-)
Michal 306		14.07.2015 09:54:48
Parádní článek, smekám chlape! Dovedu si představit, co jsi prožíval a když jsem tu káru v Královicích viděl, tak to naprosto chápu, je skvělá a ty jsi od A do Z jeden z nás! Docela mě to navnadilo a asi taky sepíšu své memoáry :) Úplně jsem se zasnil a oživil si vzpomínky ;)
Knightrider		07.07.2015 08:30:07
Díky Akos :-) Čau Caddy, ty jsi taky všude. :-D Já nad Škodnou taky vůbec neuvažuju, ale zná jí úplně každej, takže při srovnání velikosti nebo ceny si každej snadno udělá představu, o čem mluvím. ;-)
Caddy		04.07.2015 15:28:29
Hehe, paradne napsano, uplne to prozivam taky :) Akorat bych ubral s tim vecnym srovnavanim s octavakmi a superby, nad takovymi nadsenec prece vubec neuvazuje a jsou mu fuk :)))
Akos		04.07.2015 00:49:43
Ja davam palec nahoru! Pekny clanek.