| Blížící se k@brioakce |
|
Brno - ukončení sezóny (za 21 dnů)
|
|
| Zboží v e-Shopu |
|
DVD - 3. ročník Královického srazu kabrioletů - 2007 |  | | další zboží... | Cena : 220,- Kč |
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Taktní muž
Jmenuji se George. Rád bych vám povyprávěl, jak jsem se vypořádal s tímto problémem u
mé ženy Helen. Když jsem se loni rozhodl pro předčasný odchod do důchodu, bylo nevyhnutelné, aby Helen začala pracovat na plný úvazek, kvůli penězům, a abychom si udrželi určitou životní úroveň. Zakrátko na
to,co nastoupila, jsem si začal všímat toho, že stárne. Obvykle se vracím
domů z golfového hřiště ve stejnou dobu jako ona z práce, a i přesto, že ví,
jaký mám hlad, skoro pokaždé mi řekne, že si musí alespoň půl hodiny odpočinout,předtím než udělá večeři. Já na ní ale nezakřičím. Místo toho jí řeknu, aby mě vzbudila, až bude večeře na stole. Většinou obědvám v Grillu v pánském klubu, takže večeřet venku není přijatelné.
Potřebuji přeci nějaké pořádné, doma vařené jídlo, když přijdu. Dříve myla nádobí hned, jak jsme dojedli, ale nyní ho často nechá ležet na stole ještě několik hodin po večeři. Snažím se jí několikrát každý
večer co nejzdvořileji připomenout, že se samo neumyje. Vím, že si toho
velmi cení a je to pro ni motivující, protože ho vždy nakonec umyje, než jde
spát.
Myslím, že další symptom stárnutí je stěžování. Například si stále stěžuje, že je to těžké chodit platit účty během přestávky na oběd. Ale chlapci, bereme si je přeci v dobrém i zlém, takže se na ni jen usměju a nabídnu jí trochu povzbuzení.
Řeknu jí, ať si to rozloží mezi dva nebo tři dny, a tím pádem nebude muset tolik spěchat Také ji připomenu, že to, že občas úplně vynechá
oběd, ji zase až tak neublíží - jestli víte, co tím myslím. Myslím, že
taktnost je jedna z mých velkých předností. Zdá se, že při vykonávání jednodušších prací si myslí, že si potřebuje několikrát odpočinout.Musela odpočívat, i když posekala pouze půlku trávníku. Snažil jsem se
neudělat scénu. Jsem férový muž. Řekl jsem jí, ať si vymačká sklenici čerstvých pomerančů a na chvíli se sedne. A když už si dělá jednu pro sebe, ať mi taky udělá jednu. Vím, že pravděpodobně vypadám jako
svatý,tím jak Helen podporuji. Neříkám, že taková ohleduplnost je lehká.
Pro mnoho mužů by to bylo pravděpodobně velmi těžké a pro některé snad i nemožné. Nikdo neví lépe než já, jak otravná může být stárnoucí
žena. Nicméně, chlapi, jestliže použijete trochu víc taktu a méně kritiky
u stárnoucí ženy, budu považovat čas strávený psaním tohoto článku za hodnotný. Přece si máme všichni pomáhat...
Podepsán George
Poznámka šéfredaktora:
George zemřel náhlou smrtí ve čtvrtek 8.března. Byl nalezen s extra dlouhým 50-ti palcovým šroubovákem Big Bertha zaraženým do jeho
pozadí. Byly vidět pouze 2 palce rukojetě... Jeho žena Helen byla zatčena,ale
porota složená z 12 žen, akceptovala její obhajobu, že si na něj George naneštěstí velmi prudce sedl.
|
|
|
Bleskovka
Naše první cesta bez střechy
Cabrio jsme koupili na podzim, v době plískanic a chladných dní. Celá rodina jsme si ho hned zamilovali, syn je na něm dokonce citově závislý. Všichni jsme se tudíž těšili na jarní sluníčko, až stáhneme střechu a užijeme si jízdu s větrem ve vlasech aniž bychom nastydli.
První jízda se nám povedla ještě v listopadu, za jednoho příjemně teplého dne. Vzala jsem děti a jeli jsme nakupovat. Střecha zatažená, pro jistotu. Neměla jsem odvahu parkovat otevřené auto v okresním městě. Prosby dětí nepomohly.
Na poslední zastávce, kdy jsme naplnili prostorný kufr nákupem v hypermarketu a nádrž benzínem, se děti konečně dočkaly. Každé se vrhlo na jednu jistící páčku a bum, dostala jsem ránu do brýlí takovou, že tekla krev. Po chvíli jsem se vzpamatovala, konečně stáhla střechu a koukla na zadní sedadla. Bylo tam hodně věcí, ty lehčí jsme raději uklidili do kufru, ostatní nechali ležet. A hurá na dálnici! Byl to úžasný zážitek, nikdy před tím jsme něco takového nezažili! Nadšení mě začalo opouštět kolem rychlosti 100 km za hodinu, když jsem přestávala vidět na cestu. A ve stotřiceti jsem měla své dlouhé vlasy úplně jinde než obvykle, hlavně před obličejem. A to jsme ani neměli stažená boční okénka! Koutkem oka jsem ještě zahlédla, jak se autem vznáší cosi bílého, a sakra, neuklidili jsme důležité papíry… Brzdy, zastavila jsem na krajnici a po prohlídce lejster a zjištění škod jsem hledala viníka. Naštvaná jsem vyslala obě děti zpátky, aby prohledaly okolí dálnice a přinesly, co uletělo neznámo kam. Samosřejmě se nic nenašlo, jen jsem se o ně celou dobu bála. Radši jsme vyrazili na cestu domů.
Dcera pak schovala svou blonďatou hřívu do kapuce mikiny a já korigovala poletující vlasy rukou. Dál už bylo všechno ok, až na to rozčesávání neskutečně zamotaných vlasů. 11.06.2007
Dáša (manželka kabrioleťáka 742)
|
