| Blížící se k@brioakce |
|
Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 18 dnů)
Brno - ukončení sezóny (za 54 dnů)
|
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Nový farár bol pri svojej prvej kázni tak nervózny, že takmer ani
nedokázal prehovoriť. Ďalšiu nedeľu, pred druhou kázňou, sa
spytal pritomného arcibiskupa, že čo by mal urobiť, aby sa uvoľnil.
Ten mu poradil: "Kvapnite si do vody trochu vodky, uvidíte, že po
niekoľkých hltoch budete trochu kľudnejší."
Farár poslúchol radu a skutočne, cítil sa tak výborne, že by
dokázal rečniť aj vo víchrici, úplne kľudne. Po bohoslužbe sa vrátil do
sakristie, kde našiel lístok od arcibiskupa, ktorý mu odkazoval:
Vážený Otče:
Nabudúce si nalejte vodku do vody, nie vodu do vodky.
V ďalšom pripájam niekoľko poznámok, aby sa už neopakovalo
to, čo som videl na dnešnej omši:
- Na okraj kalicha nie je nutné dávať koliesko citróna.
- Tie kabínky v bočnej lodi sú spovednice, nie toalety.
- Snažte sa neopierať o obraz Panny Márie, a už vôbec ju nemusíte
objímať a bozkávať.
- Máme 10 prikázaní, nie 12.
- Apoštolov bolo 12, nie 7, a žiadny z nich nebol trpaslík.
- Našeho Pána Ježíša Krista a Jeho Apoštolov nenazývame
"JC & His Boys".
- Dávid porazil Goliáša prakom a kameňom, nie je pravda,
že by ho "dojebal".
- Judáša neoznačujeme za "zkurveného zmrda".
- Svätého Otca sa nepatrí prezývať "Papa Ratzi".
- Bin Ládin nemal nič dočinenia s Ježíšovou smrťou.
- Svätená voda je na požehnanie, nie na osviežovanie zátylku.
- Nikdy sa nemodlite sediac na schodíkoch pred oltárom.
- Hostie sa majú rozdať veriacim, nemajú sa prikusavať k vínu.
- Veriaci hádžu príspevky do pokladničky dobrovoľne;
odstráňte nápis: "Vaše sprepitné je môj plat".
- Hriešnici pôjdu do pekla, nie "do piče".
- Pri otčenáši je možné dvíhať ruky k nebesiam, ale nie sa
kývať do vlny.
- Vašu iniciatívu, aby si všetci prítomní zatancovali, hodnotím
kladne, ale robiť vláčik po celom kostole, to NIE!
DôLEžITé: Ten, čo sedel v kúte pri oltári, a o ktorom ste
tvrdili, že to je "buzík v sukni" a "transvestita bez make-upu",
to som bol ja.
Dúfam, že do budúcej nedele tieto nedostatky napravíte.
Inak, na prvú kázeň to bolo celkom dobré.
S pozdravom,
Arcibiskup
|
|
|
Bleskovka
Nepodstatné věci prostě vypouštím
Vzhledem k svému povolání se denně potýkám se stovkami nejrůznějších informací. Vytrénovaná léty strávenými s invalidní babičkou, dvěma robátky, poněkud nepraktickými protějšky a tlupou zvěře jsem se je naučila dělit na podstatné, které ukládám do databáze, a na ty druhé, které kolem mě jen tak proplynou. Mezi těmi, o které zájem nejevím, jsou i popisy tras, kudy bych se měla dostat na určené místo. Je naprosto zbytečné mi vysvětlovat, že u hospody zahnu doleva, když celý život bojuji s pravolevou orientací. Logicky tudíž na první křižovatce odbočím na druhou stranu a je vymalováno. Stejné problémy mám s názvy měst a vesnic. Kdysi jsem marně hledala domek v Ivani, kam jsem jela na reportáž. Po telefonickém dotazu, kde že pán vlastně bydlí, jsem byla na mrtvici – ozvalo se totiž :“No když jedete od Drahan…“ a já pochopila, že cílovou stanicí byla Niva.
Poslední dobou jsem ale nucena se vydávat na daleko delší tratě, denně najedu i pár set kilometrů. Řídím automaticky, protože většinu tras znám zpaměti a přemýšlím nad prací. To se mi vymstilo, když jsem se z ničeho nic ocitla v nějakém městě.. „Kruci, tady to znám, ale určitě tady nemám být,“ probrala jsem se při pohledu na povědomé stavby. Cedule Otrokovice mě vrátila do reálu. „Prosím vás, jak se dostanu do Holešova,“ oslovila jsem jednoho z kolemjdoucích. Pán se koukal divně a povídal, že se musím vrátit do Hulína, odkud jsem přijela a na kruháči se dát doprava. Učinila jsem a skončila v Kroměříži. Zahrady místního blázince znám od té doby velmi důvěrně, motala jsem se kolem asi dvacet minut. No, zkrátím to, do cíle jsem dorazila, i když se zpožděním. A hádejte co, zpátky jsem se ztratila v Chropyni. Takže kdo chce vědět, kde je tam koupaliště, poradím.
P.S. Ježíšku, letos chci jediné – navigační systém do auta.
27.02.2007
bereta
|
