| Blížící se k@brioakce |
|
Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 18 dnů)
Brno - ukončení sezóny (za 54 dnů)
|
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Doslovný inzerát z Annonce:
Nejsem žádná "inteligentní krasavice", ani bohatá "zelená vdova". Jsem úplně normální, ani ošklivá, ani chudá ženská a hledám k sobě taky normálního chlapa. Chlapa, který nemá pošlapaný ego od svojí dominantní matky a nesnaží si ho hojit na své partnerce, nechrápe a ráno netvrdí, že v noci vůbec nespal, nedrbe se neustále při hovoru na koulích, případně v řiti, splachuje po sobě záchod a umyje si ruce poté, co "ho ždímal" do mušle, netelefonuje s kamarádama a neprobírá s nimi poslední fotbalový zápas celou cestu, zatímco jedeme ke tchýni na kafe zvaným "čurifrnda", nenutí mě uklízet každý víkend a nikdy nepronese nad natřískanou ledničkou větu "tady zase nejni nic k jídlu!", netůruje auto u čerstvě pověšeného prádla a nedojíždí auta řízený "no jo ženskou" a nedělá pak na ní "fakáče", nebere mě na párty s jeho nadřízenejma s sebou jako "špendlík v kravatě" a nechce po mě, abych měla najednou 127 cm dlouhý nohy, čtyřky kozy a dlouhé blond vlasy, nenechává nespláchnuté oholené fousy aj. porosty v umyvadle a roztahuje mokrý ručník, aby nesmrděl, nekrká u stolu a neprdí při každém podřepu, když si sahá pro lahváče, neomračuje mě zážitkama z poslední pařby a obsah žaludku po pitce nevyprazdňuje do postele, nestříhá si nehty u jídla, nemá chuť na jahodové knedlíky zrovna když jsem připravila chilli con carne, nenutí mě skákat padákem a bangee jumping a nekritizuje moje kamarádky z jógy, neříká mi, kde všude mám celulitidu a jak bych mohla vypadat, kdybych "něco se sebou dělala", neopravuje mojí angličtinu, když se snažím poradit zbloudilým cizincům, nezapomíná na moje narozeniny a při sexu nevykřikuje "Lído, dělej, přirážej!!!", když se jmenuji Alena, nedosoluje si každé jídlo, aniž by ho ochutnal, neptá se mě po sexu "tak co, jaký to bylo?" a "byla jsi?", nechodí doma nahej s ponožkami, nevyndává si u televize holuby z nosu a necvrnká je kolem sebe, nezapomíná mi vyřizovat důležité vzkazy typu "tvůj táta je v nemocnici s infarktem", nepočítá s tím, že mám nadpřirozenou schopnost číst myšlenky, nechce společný sex ve třech s impotentním kamarádem Jardou "aby si taky čuchnul, kurňa", .... já vlastně ani nechci chlapa!....
Alena |
|
|
Bleskovka
JAK JSEM UDĚLALA DOBRÝ SKUTEK
Měla jsem den blbec. Znáte to. Nenaladěni vstanete, hned první pohled z okna na roztančené dešťové kapky mlátící do obrovských kaluží vás uvede do obrovské deprese. Tu dokrmí fakt, že psí miminko vám do rána v záchvatu pracovitosti sežralo nejlepší boty a uhryzalo dřevěné obložení na chodbě.
Následně se z postelí na poslední chvíli vykutálí junioři, aby vám dvěma větami začínajícími slovy DEJ vyrabovali peněženku a vám se z přemíry nahromaděné negativní energie podaří strhnout závit kapajícího vodovodního kohoutku. V tomto duchu můj prima dník pokračoval. Večer už jsem byla tak vytočená, že jsem radši sbalila mimi a vypadla z baráku, abych zamezila dalším škodám a střetům.
Jen kousek za domem, na frekventované ulici, jsem uviděla stát blikající stříbrné auto. Mladý muž v bělostné košili měl vražené ruce v motoru a zuřivě telefonoval. „Potřebujete pomoct?“ otázala jsem se. „Děkuji, pouze v případě, že máte startovací kabely. Asi jsem odrovnal baterku,“ dostalo se mi zdvořilé odpovědi. Mládenec následně dodal, že skočí na benzinku a kábly i ochotně auto zcela jistě najde. Pokračovala jsem tedy ve vycházce, ale pak mi to nedalo a vrátila jsem se zpět. Vedle mrtvého auta stálo další, jenže zakoupené kabely manipulaci nevydržely a rozpadly se. To už jsem nevydržela já a odklusala domů pro vlastní auto. Objela jsem pár kamarádů, leč buď zmíněné neměli, nebo byli vzhledem k pokročilé hodině dávno v peřinách. Obrátila jsem se na městské strážníky i policii, leč bez úspěchu, podobné věci jaksi ve výbavě nemají. Vzpomněla jsem si poslední záchranu – hasiče. Leč neuspěla jsem ani tam, prostě mi nemohli pomoct, neb by zapůjčení káblů neměli jak zdůvodnit…
Takže nezbylo, než zajet do jistého hypermarketu, kde je celodenně otevřeno. Kábly byly, můj fordi statečně brumlal a lil šťávu do žil stříbrného bouráku. Jenže ani po hodině auto nenaskočilo a tak jsem nakonec mladému muži vzhledem k pokročilé hodině nabídla taxíka. Z původní cesty do Vyškova jsem to nakonec projela až do Brna a vysadila pána před domem. Musím říct, že nebyl schopen slov, jen mi děkoval a děkoval a děkoval…Co z toho mám přičítat faktu, že jsem to sjela hodně pod hodinu a co dojetí, že jsem na něj byla hodná, nevím. Každopádně mi tenhle dobrý skutek vyvážil jinak vcelku hodně hnusný den.
Lidi si totiž mají pomáhat. Jen pro ten pocit, víte.
P.S. Z mladého muže se ve finále vyklubal obchodní ředitel české pobočky renomované automobilky. Nabídl mi ideální podmínky leasingu či koupě vozu, což jsem s díky odmítla. Stříbrnou káru téže značky totiž potupně odvláčela odtahovka. Není nad mýho starýho dobrýho fordíčka! 06.06.2007
bereta
|
