Ať žijí škodárny

Valašští kluci vsadili na škodárnu
Leona Roháčková

Vůbec prvním autem, za jehož volant jsem se posadila, byla oteckova škodárna. Bleděmodrá stovečka mě vozila na cvičák, za chlapama a dokonce několikrát vyrazila i do Budapešti. (Což ovšem rodič nevěděl, neb by případnou ztrátu drahocenného vozu zcela jistě nepřežil). Když jsem se časem zmotala na vlastní auta, několik z nich byly právě škodověnky. Většinou odsloužily bez nákladů na opravy nějaký ten rok a byly vyslány k dalšímu jízdymilovnému člověku. Pak začal můj autopark měnit značky, barákem prošly renaulty, peugeoty, fordy, fiaty, wartburgy i žigulíky, ale škodověnka byla pořád tou první. Proto moje duše zaplesala, když jsem se na Vsetínské rallye setkala s dvojící mládenců, sedlajících bílou stovku. „Smradi“ jak je kamarádi kvůli mladému věku nazývají, to prošvihli až v poslední erzetě, kdy je technická závada vyřadila z boje o první místa. Neodolala jsem ale, a za Petrem a Honzou se vypravila na Valachy.

Honza Pospíšil a Petr Krajča žijí v kraji, kde je v každé druhé chalupě automobilový závodník. Po čem jiném tak mohli zatou-žit kluci, kteří bydlí přímo u Pinduly, nejznámější rychlostní zkoušky proslavené Barum rallye.
O tom, že budou závodit, se definitivně dohodli v roce 1997, kdy byli na závodech ve Vyškově. „Byl jen problém, jaký auto dát dohromady. Přišli jsme na starou stodesitku, zdála se nám z finančního hlediska nejrozumnější. Dneska už si to vzhledem k investovaným penězům nemyslíme,“ smál se Honza. Na pohled úplně obyčejné auto z roku 1971 totiž skrývá poklady na-příklad v podobě dvojitého karburátoru Weber, homologovaných sedaček bratru za třicet tisíc, či bezpečnostního rámu, jehož cena se pohybuje také v desítkách tisíc. K tomu všemu ovšem „smradi“ dospěli postupně. Podobnou škodovku by sehnali za mnohem méně peněz, ale vlastnoručně poskládané auto je podle nich přece jen lepší. „Víme, co jsme do něj dali, a co od něj můžem čekat. Teď třeba řešíme, kdo nám udělá převodovku. Jezdíme na sériové a nejede to tak, jak má,“ netajil se problé-mem Petr. Oba zruční mechanici si naštěstí dokážou poradit s většinou oprav i vylepšení. Co nezmáknou vlastními silami, zadají kamarádům. Na Valachách to tak prostě chodí. Ti kamarádi jim pak na oplátku chodí fandit.
„První závod jsme jeli v roce 2000, to byla Stopa Valašské zi-my. Od roku 2002 už jezdíme ty velké,“ říká Honza, který v posádce funguje jako spolujezdec neboli mitfára. Nevedou si špatně, vloni byli dokonce na velmi ceněné Rallye Posázaví třetí ve své třídě. Ročně jezdí kluci tak čtyři, pět velkých závodů. Na víc jejich finanční možnosti nestačí. „Vemte to tak, že jen star-tovné se pohybuje od tří do pětadvaceti tisíc, podle druhu závo-du. K tomu cesta, pneumatiky, ubytování, benzín. Ten závodní stojí přes stovku a tohle auto na sto kiláků potřebuje dvacet litrů,“ vypočítali jen to nejnutnější. K tomu povinné homologace, bez kterých by škodovka vůbec závodit nesměla, opravy při karambolech. Ty velké se jim zatím naštěstí vyhnuly, na „búdu“ (přes střechu) ještě nešli.
Občas se jim povede i husarský kousek, právě na Vsetíně porazili dokonce i o několik tříd silnější a mnohem mladší závodní Mitshubisi. Na otázku televizního komentátora, jaký při tom měli pocit, konstatoval řidič Petr nonšalantně:“Normální. Jeli jsme svým obvyklým tempem.“ A okolostojící diváctvo padlo v záchvatu smíchu k zemi.
Se „smradama“ Honzou a Petrem a jejich superškodárnou se budete mít možnost setkat v září. Pokusí se zdolat bednu (stupně vítězů) při dvoudenní Böttcher Rally Vyškov. bereta

P.S. Je velká škoda, že zatím nejdou obrázky, to auto je vážně boží....

26.02.2007
bereta

Diskuse
Jméno
E-mail
Opiš kód :
Text *)
Olii05		12.03.2007 21:57:08
škoda ale mohla by si ji zavěsit do nějakého tématu a potom sem dát odkaz na název a číslo přízpěvku :-)
Goldies		27.02.2007 14:45:34
Jo, tak to teda klukum fandim, to se jen tak nevidi, jinak auto sem uz myslim nekde videl... Mozna u nas v Brne na zavodech do vrchu ve Farinkach :-)