| Blížící se k@brioakce |
|
Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 15 dnů)
Brno - ukončení sezóny (za 51 dnů)
|
|
| Zboží v e-Shopu |
|
DVD - 4. ročník Královického srazu kabrioletů - 2008 |  | | další zboží... | Cena : 220,- Kč |
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Zena se rozhodne udelat si plastickou operaci na sve 50.narozeniny. Utrati $5000 a vysledky se ji docela líbi. Na ceste domů se zastaví v trafice, aby si koupila noviny. Než odejde, zepta se prodavace,"Doufam, ze vam nebude vadit, kdyz se zeptam, ale kolik si myslite, ze mi je
?" "Asi tak 32," zni odpoved.
"Ne-e! Je mi presne 50," odpovi spokojene zena.
O malou chvili pozdeji zajde do McDonaldu a položí servirce tu samou otázku.
Divka odpoví, "Tipovala bych tak 29."
Zena odpovi, "Kdepak, je mi 50."
Ted je na sebe pyšna. Cestou domů se zastavi v drogerii, a jde si koupit
nějake bombony. Prodavači znovu položi tu žhavou otázku.
"O, řekl bych 30."
Opět pyšne odpovi, "Je mi 50, ale diky."
Když čeka o chvilku pozdeji na autobus, ktery by ji dopravil domů, zeptá se
staříka vedle ni na tu samou otazku. On odpovi, "Pani, je mi 78 a odchazi mi
zrak. Ale, kdyz sem byl mladý, tak byl jistý způsob, jak poznat, kolik žene
je. Zni to velmi divne, ale musite me nechat sáhnout si pod vaši podprsenku.
Pak, a pouze pak, vam mohu řici PRESNE kolik vám je let."
Chvilku čekaji v tichosti, ale pak ji zvedavost neda.
Vymačkne ze sebe, "Doprčic s tim, delejte, co musite!"
Vklouzne obema rukama bud jeji halenku, a začne ji pomalu a opatrne
osahávat. Peclive potezka kazde nadro. Jemne sevre kazdou bradavku.
Pritlaci nadra k sobe a otira je jedno o druhe.
Po par minutach zena neduverive rekne "Dobre, dobre....
Kolik mi teda je ?"
Dokonci posledni macknuti jejich nader, starik odenda ruce, a rekne, "Madam,
je vam 50."
Ohromena a prekvapena, rekne "To bylo neuveritelne, jak jste to poznal ?"
Stary muz odpovi, "Slibujete, ze se nerozlobite?"
"Slibuji," odpovi zena nedockave.
Starec odpovi, "Stal jsem v rade za vami v McDonaldu....." |
|
|
Bleskovka
Jak začal můj život s Fordim
Kterak jsem kvůli novému autu k bolavým uším přišla
Když moje drahá polovička přišla s nápadem, že koupíme nové auto, nebyla jsem zrovna nadšená. Zatímco on se vesele prohání modrým krtkem (pick up, kterého zdobí postavička krtečka . – zahradníka), já brázdím ulice města bílou „karadajou“, dalším pick upem, který pro změnu nezdobí nic, než já osobně. Auta vhodná na přepravu čehokoli, spolehlivá, nenáročná. Pravdou je, že krtek poslední dobou ztrácí půdu pod nohama, myslím tím cestujících, neb ho kvapem opouští podlaha v podobě odpadávajících rezavých kusů plechu. Bylo tedy rozhodnuto, že ho necháme pěkně pohřbít na vrakovišti a na jeho místo nastoupí karadaja. Tudíž vyvstal problém, co nahradí tzv. rodinné auto. (Ne, že by zrovna pick upy byly ideální, ale za to se do úložné části vejdou děti, psi, a vše, co zrovna potřebujete přepravit. Tedy pokud se děti neservou se psy, že….)
Miláček začal nenápadně. Kamarád prý koupil své nastávající kabrioleta. „Moc pěkné autíčko, nechceš se podívat?“ lákal mě na večerní vycházku o pár ulic dál. A tak jsme šli. Nízké černé auto s odklápěcí střechou nadchlo i mě, a já viděla v duchu film s mým oblíbencem J.P.Belmondem, kterak skáče přes dveře rovnou za volant. „Jo, pěkný,“ děla jsem a očima hladila elegantní tvary.
Nebudu napínat. O pár dnů později stál krasavec před naším domem a my se po dlouhé době zase pořádně pohádali. Šlo o to, kdo bude řídit….Miláček vyhrál, neb odmítl pustit klíče z ruky a já se nasupeně usadila na sedadlo spolujezdce. Přece si první jízdu nenechám ujít.
Zkrátím to. První, co mě napadlo, bylo, že naše smůla je nekonečná. Pořídíme si kabrio a ono začne druhý den sněžit. Naštěstí se počasí umoudřilo a tak jsem sobotu projezdila se staženou střechou a větrem ve vlasech. Motor tiše vrněl, ale stačilo lehounké přišlápnutí plynového pedálu a pod kapotou zaržálo stádo divokých koní. Ržálo celý víkend, který jsme prožili v otevřeném autě. Robátka dlící na chalupě kabroška uviděly až po návratu a málem zkolabovaly. Že tentokrát budou sedávat na skutečných sedadlech a ne v úložném prostoru nedoufaly ani náhodou.
Dnes je středa ráno, a já očima hladím nablýskanou karoserii s elegantně poskládanou střechou. Už se vidím, jak brázdím cesty okresu s větrem ve tváři… a klapkama na uších a šálou kolem krku. Tohle svezeníčko v sobě skrývá takovou lehkou záludnost právě v podobě onoho větru. Takže mám oboustranný zánět středního ucha a kdybych měla krční mandle, jsou jak kopačáky.
Jak říkala moje milovaná maminka, „trp parádo“.Jenže toho požitku se prostě vzdát nemůžu. Snad s prvním mrazíkem... 26.02.2007
bereta
|
