| Blížící se k@brioakce |
|
Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 17 dnů)
Brno - ukončení sezóny (za 53 dnů)
|
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Učitelka zadala svým žákům 5. třídy úkol. Zjistit od rodičů příběh s ponaučením na konci. Druhý den ve škole děti vyprávějí své historky.
Katka říká : "Můj tatínek je farmář a chová slepice kvuli vejcím.
Jednou jsme je v košíku vezli do obchodu na předním sedadle, když vtom jsme nabourali, košík vyletěl a vajíčka se rozbila."
"A ponaučení?", ptá se učitelka.
"Nedávej všechna vejce do jednoho košíku."
"Dobře", říká učitelka,"teď Lucka."
"Naše rodina má taky farmu. Ale chováme slepice kvůli masu. Měli jsme jednou tucet vajec, ale vylíhlo se nám jen 10 kuřat A poučení je nepočítejte slepice, dokud se nevylíhnou."
"To je pěkný příběh", říká učitelka, "Pepíčku, jaký máš příběh ty?"
"Ano madam, můj tatínek mi řekl příběh o strýčkovi Liborovi.
Strýček Libor byl u Zelených baretů ve Vietnamu a jeho vrtulník jednou dostal. Musel nouzově přistát na nepřátelském území a jediné co měl byla láhev Whiskey, kulomet a mačeta. Než dopadl na zem, vypil lahev Whiskey aby se nerozbila a pak přistál přímo mezi stovkou vietcongů.
Zabil jich 70 kulometem než mu došly náboje, potom zabil dalších 20 mačetou než se mu zlomila čepel a zbytek zabil holýma rukama."
"Svatá dobroto", zděsí se učitelka, "a jaké ponaučení ti tatínek řekl z tohoto hrůzného příběhu?"
"Neser strejdu Libora, když je nalitej." |
|
|
Bleskovka
Naše první cesta bez střechy
Cabrio jsme koupili na podzim, v době plískanic a chladných dní. Celá rodina jsme si ho hned zamilovali, syn je na něm dokonce citově závislý. Všichni jsme se tudíž těšili na jarní sluníčko, až stáhneme střechu a užijeme si jízdu s větrem ve vlasech aniž bychom nastydli.
První jízda se nám povedla ještě v listopadu, za jednoho příjemně teplého dne. Vzala jsem děti a jeli jsme nakupovat. Střecha zatažená, pro jistotu. Neměla jsem odvahu parkovat otevřené auto v okresním městě. Prosby dětí nepomohly.
Na poslední zastávce, kdy jsme naplnili prostorný kufr nákupem v hypermarketu a nádrž benzínem, se děti konečně dočkaly. Každé se vrhlo na jednu jistící páčku a bum, dostala jsem ránu do brýlí takovou, že tekla krev. Po chvíli jsem se vzpamatovala, konečně stáhla střechu a koukla na zadní sedadla. Bylo tam hodně věcí, ty lehčí jsme raději uklidili do kufru, ostatní nechali ležet. A hurá na dálnici! Byl to úžasný zážitek, nikdy před tím jsme něco takového nezažili! Nadšení mě začalo opouštět kolem rychlosti 100 km za hodinu, když jsem přestávala vidět na cestu. A ve stotřiceti jsem měla své dlouhé vlasy úplně jinde než obvykle, hlavně před obličejem. A to jsme ani neměli stažená boční okénka! Koutkem oka jsem ještě zahlédla, jak se autem vznáší cosi bílého, a sakra, neuklidili jsme důležité papíry… Brzdy, zastavila jsem na krajnici a po prohlídce lejster a zjištění škod jsem hledala viníka. Naštvaná jsem vyslala obě děti zpátky, aby prohledaly okolí dálnice a přinesly, co uletělo neznámo kam. Samosřejmě se nic nenašlo, jen jsem se o ně celou dobu bála. Radši jsme vyrazili na cestu domů.
Dcera pak schovala svou blonďatou hřívu do kapuce mikiny a já korigovala poletující vlasy rukou. Dál už bylo všechno ok, až na to rozčesávání neskutečně zamotaných vlasů. 11.06.2007
Dáša (manželka kabrioleťáka 742)
|
