| Blížící se k@brioakce |
|
Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 17 dnů)
Brno - ukončení sezóny (za 53 dnů)
|
|
| Zboží v e-Shopu |
|
DVD - 2. sraz - Královice u Slaného - 2005 |  | | další zboží... | Cena : 220,- Kč |
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Učitelka zadala svým žákům 5. třídy úkol. Zjistit od rodičů příběh s ponaučením na konci. Druhý den ve škole děti vyprávějí své historky.
Katka říká : "Můj tatínek je farmář a chová slepice kvuli vejcím.
Jednou jsme je v košíku vezli do obchodu na předním sedadle, když vtom jsme nabourali, košík vyletěl a vajíčka se rozbila."
"A ponaučení?", ptá se učitelka.
"Nedávej všechna vejce do jednoho košíku."
"Dobře", říká učitelka,"teď Lucka."
"Naše rodina má taky farmu. Ale chováme slepice kvůli masu. Měli jsme jednou tucet vajec, ale vylíhlo se nám jen 10 kuřat A poučení je nepočítejte slepice, dokud se nevylíhnou."
"To je pěkný příběh", říká učitelka, "Pepíčku, jaký máš příběh ty?"
"Ano madam, můj tatínek mi řekl příběh o strýčkovi Liborovi.
Strýček Libor byl u Zelených baretů ve Vietnamu a jeho vrtulník jednou dostal. Musel nouzově přistát na nepřátelském území a jediné co měl byla láhev Whiskey, kulomet a mačeta. Než dopadl na zem, vypil lahev Whiskey aby se nerozbila a pak přistál přímo mezi stovkou vietcongů.
Zabil jich 70 kulometem než mu došly náboje, potom zabil dalších 20 mačetou než se mu zlomila čepel a zbytek zabil holýma rukama."
"Svatá dobroto", zděsí se učitelka, "a jaké ponaučení ti tatínek řekl z tohoto hrůzného příběhu?"
"Neser strejdu Libora, když je nalitej." |
|
|
Bleskovka
Jak prosté
Náš dům je stabilně plný pubescentů, psů, koček a jiné havěti. Občas někoho z vyvolených vezmu sebou na výlet, třeba za pochůzkami ve městě. Na nabídku pěší tůry většinou radostně reagují čtyřnozí miláčci, autem ale nepohrne žádný. Někdy se stane, že ve víru celodenního kolotoče poněkud ztrácím souvislosti a tak jsem se pro rodinného nestora, kterým je jedenáctiletý briard Bart, vracela z domu až k jistému nákupnímu centru, kde jsem ho nechala odloženého. Neuvázaný pes pochopitelně setrval půl hodiny bez hnutí na místě, neb neslyšel povel „Ke mně“. Jen mu nebylo jasné, co to propána nacvičuju, po těch letech přece musím vědět, že on poslouchat umí.
Stejně tak jsem se pro něj vracela domů, když jsem na náměstí marně pátrala po hnědém medvědovi, který mi zmizel z očí. Až u domu jsme zjistila, že nedezertoval, ale já ho prostě k jeho velkému údivu zamkla za dveřmi s košíkem na hlavě a vodítkem kolem krku.
Když jsem jej před nedávnem zase hledala, děti se napřed smály a mé vyšilování komentovaly slovy „kdepak chudák Barouch zas leží“. Jenže s přibývající hodinou přecházel smích všechny. Prohledala jsem dům od sklepa po hůru, rodinná rojnice pročesala město a možná i nemožná místa. Pes nikde.
Uvažovala jsem, že oslovím kamarády strážníky a v duchu viděla věrného druha ležet v krvi po srážce s autem. To, jak mi vzápětí vysvětlily děti, je ovšem zcela nemožné, neb náš mazlík za léta pochodování po frekventovaných ulicích perfektně ovládá přecházení silnic. Spát jsme šli všichni pořádně rozhození a já celou noc myslela na to, že všivácký pohled Bartika už možná nikdy neuvidím….
Ráno jsem se chystala značně nenaladěná do práce, když se do bytu vřítil synátor, který odcházel jako první. „Našel jsem psa!“ ječel od dveří. „Kde je? Co mu je? Proč jsi ho nepřivedl?“ bombardovala jsem dítko dotazy a hnala se za ním ke dveřím. Syn zastavil před venku parkujícím rodinným autem a zaťukal vítězoslavně na okno: „Tady je, tys ho včera zapomněla vevnitř…“
Z tmavého zadního sedadla našeho fordi se zvedla mohutná chlupatá hlava a znuděným zívnutím vycenila řadu tesáků. Já blbka toho psa vzala ven, jenže jsem zapomněla, že jsem k pochůzce potřebovala auto. A jelikož ho Bartík pokládá za něco jako svou druhou boudu, klidně v ní prospal 14 hodin. Jen jsem si představila, jak by se asi tvářil případný zloděj „koní“, který by se tu noc pokusil ukrást našeho fordíka…. 11.03.2007
bereta
|
