| Blížící se k@brioakce |
|
Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 13 dnů)
Brno - ukončení sezóny (za 49 dnů)
|
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Tři zaměstnanci firmy Apple Computer a tři zaměstnanci Microsoftu odjíždějí vlakem na nějakou konferenci. Na vlakovém nádraží si tři zaměstnanci Microsoftu koupí tři jízdenky, zatímco zaměstnanci Apple si koupí jen jeden lístek pro všechny.
"Jak můžete všichni tři cestovat jen na jeden lístek?" ptají se zaměstnanci od Microsoftu.
"Počkejte a uvidíte," šibalsky odpoví jeden z chlápků od Applu.
Zanedlouho všichni nastoupí do vlaku. Zaměstnanci od Microsoftu si najdou nějaké místo ve volném kupé, zatímco odborníci od Applu si všichni zalezou na záchod. Vlak se rozjede a za chvíli přijde průvodčí. Poté, co zkontroluje jízdenky ve všech kupé, dojde k toaletě a zaklepe na dveře se slovy "Jízdenku, prosím." Dveře se pootevřou a vnich se objeví ruka s lístkem. Průvodčí ho zkontroluje a vrátí.
Zaměstnanci se jen diví, že to všechno proběhlo tak hladce a říkají si, jak je to skvělej nápad.
Po konferenci si tedy řeknou, že to taky zkusí po vzoru odborníků z Applu. Zakoupí si tedy jen jeden lístek, jenže zaměstnanci Applu si tentokrát nekoupí ani jeden.
"Jak to chcete udělat tentokrát?" diví se zaměstnanci Microsoftu.
"Počkejte a uvidíte," odpoví chlápík od Applu.
Když nastoupí zaměstnanci Microsoftu do vlaku, hned se zavřou na nejbližších záchodcích.
Zaměstnanci Applu se schovají na toaletu, která je hned vedle. Sotva se vlak rozjede a opustí nádraží, vyleze jeden zaměstnanec Applu a jde k záchodkům, kde jsou schování tři zaměstnanci Microsoftu. Zaklepe na dveře a zavolá: "Jízdenky prosím..." |
|
|
Bleskovka
Jak prosté
Náš dům je stabilně plný pubescentů, psů, koček a jiné havěti. Občas někoho z vyvolených vezmu sebou na výlet, třeba za pochůzkami ve městě. Na nabídku pěší tůry většinou radostně reagují čtyřnozí miláčci, autem ale nepohrne žádný. Někdy se stane, že ve víru celodenního kolotoče poněkud ztrácím souvislosti a tak jsem se pro rodinného nestora, kterým je jedenáctiletý briard Bart, vracela z domu až k jistému nákupnímu centru, kde jsem ho nechala odloženého. Neuvázaný pes pochopitelně setrval půl hodiny bez hnutí na místě, neb neslyšel povel „Ke mně“. Jen mu nebylo jasné, co to propána nacvičuju, po těch letech přece musím vědět, že on poslouchat umí.
Stejně tak jsem se pro něj vracela domů, když jsem na náměstí marně pátrala po hnědém medvědovi, který mi zmizel z očí. Až u domu jsme zjistila, že nedezertoval, ale já ho prostě k jeho velkému údivu zamkla za dveřmi s košíkem na hlavě a vodítkem kolem krku.
Když jsem jej před nedávnem zase hledala, děti se napřed smály a mé vyšilování komentovaly slovy „kdepak chudák Barouch zas leží“. Jenže s přibývající hodinou přecházel smích všechny. Prohledala jsem dům od sklepa po hůru, rodinná rojnice pročesala město a možná i nemožná místa. Pes nikde.
Uvažovala jsem, že oslovím kamarády strážníky a v duchu viděla věrného druha ležet v krvi po srážce s autem. To, jak mi vzápětí vysvětlily děti, je ovšem zcela nemožné, neb náš mazlík za léta pochodování po frekventovaných ulicích perfektně ovládá přecházení silnic. Spát jsme šli všichni pořádně rozhození a já celou noc myslela na to, že všivácký pohled Bartika už možná nikdy neuvidím….
Ráno jsem se chystala značně nenaladěná do práce, když se do bytu vřítil synátor, který odcházel jako první. „Našel jsem psa!“ ječel od dveří. „Kde je? Co mu je? Proč jsi ho nepřivedl?“ bombardovala jsem dítko dotazy a hnala se za ním ke dveřím. Syn zastavil před venku parkujícím rodinným autem a zaťukal vítězoslavně na okno: „Tady je, tys ho včera zapomněla vevnitř…“
Z tmavého zadního sedadla našeho fordi se zvedla mohutná chlupatá hlava a znuděným zívnutím vycenila řadu tesáků. Já blbka toho psa vzala ven, jenže jsem zapomněla, že jsem k pochůzce potřebovala auto. A jelikož ho Bartík pokládá za něco jako svou druhou boudu, klidně v ní prospal 14 hodin. Jen jsem si představila, jak by se asi tvářil případný zloděj „koní“, který by se tu noc pokusil ukrást našeho fordíka…. 11.03.2007
bereta
|
