| Blížící se k@brioakce |
|
Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 15 dnů)
Brno - ukončení sezóny (za 51 dnů)
|
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Nový farár bol pri svojej prvej kázni tak nervózny, že takmer ani
nedokázal prehovoriť. Ďalšiu nedeľu, pred druhou kázňou, sa
spytal pritomného arcibiskupa, že čo by mal urobiť, aby sa uvoľnil.
Ten mu poradil: "Kvapnite si do vody trochu vodky, uvidíte, že po
niekoľkých hltoch budete trochu kľudnejší."
Farár poslúchol radu a skutočne, cítil sa tak výborne, že by
dokázal rečniť aj vo víchrici, úplne kľudne. Po bohoslužbe sa vrátil do
sakristie, kde našiel lístok od arcibiskupa, ktorý mu odkazoval:
Vážený Otče:
Nabudúce si nalejte vodku do vody, nie vodu do vodky.
V ďalšom pripájam niekoľko poznámok, aby sa už neopakovalo
to, čo som videl na dnešnej omši:
- Na okraj kalicha nie je nutné dávať koliesko citróna.
- Tie kabínky v bočnej lodi sú spovednice, nie toalety.
- Snažte sa neopierať o obraz Panny Márie, a už vôbec ju nemusíte
objímať a bozkávať.
- Máme 10 prikázaní, nie 12.
- Apoštolov bolo 12, nie 7, a žiadny z nich nebol trpaslík.
- Našeho Pána Ježíša Krista a Jeho Apoštolov nenazývame
"JC & His Boys".
- Dávid porazil Goliáša prakom a kameňom, nie je pravda,
že by ho "dojebal".
- Judáša neoznačujeme za "zkurveného zmrda".
- Svätého Otca sa nepatrí prezývať "Papa Ratzi".
- Bin Ládin nemal nič dočinenia s Ježíšovou smrťou.
- Svätená voda je na požehnanie, nie na osviežovanie zátylku.
- Nikdy sa nemodlite sediac na schodíkoch pred oltárom.
- Hostie sa majú rozdať veriacim, nemajú sa prikusavať k vínu.
- Veriaci hádžu príspevky do pokladničky dobrovoľne;
odstráňte nápis: "Vaše sprepitné je môj plat".
- Hriešnici pôjdu do pekla, nie "do piče".
- Pri otčenáši je možné dvíhať ruky k nebesiam, ale nie sa
kývať do vlny.
- Vašu iniciatívu, aby si všetci prítomní zatancovali, hodnotím
kladne, ale robiť vláčik po celom kostole, to NIE!
DôLEžITé: Ten, čo sedel v kúte pri oltári, a o ktorom ste
tvrdili, že to je "buzík v sukni" a "transvestita bez make-upu",
to som bol ja.
Dúfam, že do budúcej nedele tieto nedostatky napravíte.
Inak, na prvú kázeň to bolo celkom dobré.
S pozdravom,
Arcibiskup
|
|
|
Bleskovka
Jak prosté
Náš dům je stabilně plný pubescentů, psů, koček a jiné havěti. Občas někoho z vyvolených vezmu sebou na výlet, třeba za pochůzkami ve městě. Na nabídku pěší tůry většinou radostně reagují čtyřnozí miláčci, autem ale nepohrne žádný. Někdy se stane, že ve víru celodenního kolotoče poněkud ztrácím souvislosti a tak jsem se pro rodinného nestora, kterým je jedenáctiletý briard Bart, vracela z domu až k jistému nákupnímu centru, kde jsem ho nechala odloženého. Neuvázaný pes pochopitelně setrval půl hodiny bez hnutí na místě, neb neslyšel povel „Ke mně“. Jen mu nebylo jasné, co to propána nacvičuju, po těch letech přece musím vědět, že on poslouchat umí.
Stejně tak jsem se pro něj vracela domů, když jsem na náměstí marně pátrala po hnědém medvědovi, který mi zmizel z očí. Až u domu jsme zjistila, že nedezertoval, ale já ho prostě k jeho velkému údivu zamkla za dveřmi s košíkem na hlavě a vodítkem kolem krku.
Když jsem jej před nedávnem zase hledala, děti se napřed smály a mé vyšilování komentovaly slovy „kdepak chudák Barouch zas leží“. Jenže s přibývající hodinou přecházel smích všechny. Prohledala jsem dům od sklepa po hůru, rodinná rojnice pročesala město a možná i nemožná místa. Pes nikde.
Uvažovala jsem, že oslovím kamarády strážníky a v duchu viděla věrného druha ležet v krvi po srážce s autem. To, jak mi vzápětí vysvětlily děti, je ovšem zcela nemožné, neb náš mazlík za léta pochodování po frekventovaných ulicích perfektně ovládá přecházení silnic. Spát jsme šli všichni pořádně rozhození a já celou noc myslela na to, že všivácký pohled Bartika už možná nikdy neuvidím….
Ráno jsem se chystala značně nenaladěná do práce, když se do bytu vřítil synátor, který odcházel jako první. „Našel jsem psa!“ ječel od dveří. „Kde je? Co mu je? Proč jsi ho nepřivedl?“ bombardovala jsem dítko dotazy a hnala se za ním ke dveřím. Syn zastavil před venku parkujícím rodinným autem a zaťukal vítězoslavně na okno: „Tady je, tys ho včera zapomněla vevnitř…“
Z tmavého zadního sedadla našeho fordi se zvedla mohutná chlupatá hlava a znuděným zívnutím vycenila řadu tesáků. Já blbka toho psa vzala ven, jenže jsem zapomněla, že jsem k pochůzce potřebovala auto. A jelikož ho Bartík pokládá za něco jako svou druhou boudu, klidně v ní prospal 14 hodin. Jen jsem si představila, jak by se asi tvářil případný zloděj „koní“, který by se tu noc pokusil ukrást našeho fordíka…. 11.03.2007
bereta
|
