| Blížící se k@brioakce |
|
Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 17 dnů)
Brno - ukončení sezóny (za 53 dnů)
|
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Zena se rozhodne udelat si plastickou operaci na sve 50.narozeniny. Utrati $5000 a vysledky se ji docela líbi. Na ceste domů se zastaví v trafice, aby si koupila noviny. Než odejde, zepta se prodavace,"Doufam, ze vam nebude vadit, kdyz se zeptam, ale kolik si myslite, ze mi je
?" "Asi tak 32," zni odpoved.
"Ne-e! Je mi presne 50," odpovi spokojene zena.
O malou chvili pozdeji zajde do McDonaldu a položí servirce tu samou otázku.
Divka odpoví, "Tipovala bych tak 29."
Zena odpovi, "Kdepak, je mi 50."
Ted je na sebe pyšna. Cestou domů se zastavi v drogerii, a jde si koupit
nějake bombony. Prodavači znovu položi tu žhavou otázku.
"O, řekl bych 30."
Opět pyšne odpovi, "Je mi 50, ale diky."
Když čeka o chvilku pozdeji na autobus, ktery by ji dopravil domů, zeptá se
staříka vedle ni na tu samou otazku. On odpovi, "Pani, je mi 78 a odchazi mi
zrak. Ale, kdyz sem byl mladý, tak byl jistý způsob, jak poznat, kolik žene
je. Zni to velmi divne, ale musite me nechat sáhnout si pod vaši podprsenku.
Pak, a pouze pak, vam mohu řici PRESNE kolik vám je let."
Chvilku čekaji v tichosti, ale pak ji zvedavost neda.
Vymačkne ze sebe, "Doprčic s tim, delejte, co musite!"
Vklouzne obema rukama bud jeji halenku, a začne ji pomalu a opatrne
osahávat. Peclive potezka kazde nadro. Jemne sevre kazdou bradavku.
Pritlaci nadra k sobe a otira je jedno o druhe.
Po par minutach zena neduverive rekne "Dobre, dobre....
Kolik mi teda je ?"
Dokonci posledni macknuti jejich nader, starik odenda ruce, a rekne, "Madam,
je vam 50."
Ohromena a prekvapena, rekne "To bylo neuveritelne, jak jste to poznal ?"
Stary muz odpovi, "Slibujete, ze se nerozlobite?"
"Slibuji," odpovi zena nedockave.
Starec odpovi, "Stal jsem v rade za vami v McDonaldu....." |
|
|
Bleskovka
Naše první cesta bez střechy
Cabrio jsme koupili na podzim, v době plískanic a chladných dní. Celá rodina jsme si ho hned zamilovali, syn je na něm dokonce citově závislý. Všichni jsme se tudíž těšili na jarní sluníčko, až stáhneme střechu a užijeme si jízdu s větrem ve vlasech aniž bychom nastydli.
První jízda se nám povedla ještě v listopadu, za jednoho příjemně teplého dne. Vzala jsem děti a jeli jsme nakupovat. Střecha zatažená, pro jistotu. Neměla jsem odvahu parkovat otevřené auto v okresním městě. Prosby dětí nepomohly.
Na poslední zastávce, kdy jsme naplnili prostorný kufr nákupem v hypermarketu a nádrž benzínem, se děti konečně dočkaly. Každé se vrhlo na jednu jistící páčku a bum, dostala jsem ránu do brýlí takovou, že tekla krev. Po chvíli jsem se vzpamatovala, konečně stáhla střechu a koukla na zadní sedadla. Bylo tam hodně věcí, ty lehčí jsme raději uklidili do kufru, ostatní nechali ležet. A hurá na dálnici! Byl to úžasný zážitek, nikdy před tím jsme něco takového nezažili! Nadšení mě začalo opouštět kolem rychlosti 100 km za hodinu, když jsem přestávala vidět na cestu. A ve stotřiceti jsem měla své dlouhé vlasy úplně jinde než obvykle, hlavně před obličejem. A to jsme ani neměli stažená boční okénka! Koutkem oka jsem ještě zahlédla, jak se autem vznáší cosi bílého, a sakra, neuklidili jsme důležité papíry… Brzdy, zastavila jsem na krajnici a po prohlídce lejster a zjištění škod jsem hledala viníka. Naštvaná jsem vyslala obě děti zpátky, aby prohledaly okolí dálnice a přinesly, co uletělo neznámo kam. Samosřejmě se nic nenašlo, jen jsem se o ně celou dobu bála. Radši jsme vyrazili na cestu domů.
Dcera pak schovala svou blonďatou hřívu do kapuce mikiny a já korigovala poletující vlasy rukou. Dál už bylo všechno ok, až na to rozčesávání neskutečně zamotaných vlasů. 11.06.2007
Dáša (manželka kabrioleťáka 742)
|
