| Blížící se k@brioakce |
|
Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 17 dnů)
Brno - ukončení sezóny (za 53 dnů)
|
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
PROČ BŮH STVOŘIL DĚTI (A NÁSLEDNĚ VNOUČATA
Pro ty z nás, kteří máme okolo sebe děti - ať už vlastní, nebo vnouča-ta,neteře, synovce, nebo studenty. Přečtěte si něco pro zasmání. Kdykoli máte pocit, že jsou děti nezvladatelné, můžete najít útěchu v tom, že do-konce ani všemohoucnost našeho Pána nedosahovala k Jeho vlastním dětem.
Poté, co utvořil nebesa a zem,i stvořil Bůh Adama a Evu. Mezi prvními věcmi, o kterých mluvil, jim také řekl: "Nesmíte!"
„Nesmíme co?" zeptal se Adam.
"Nesmíte jíst zakázané ovoce!" odvětil Bůh.
"Zakázané ovoce?My tu máme zakázané ovoce?Hele, Evo, my tu máme zakázané ovoce!"
"Kecáš!"
„Ne, vážně!"
"NESMÍTE jíst zakázané ovoce!," zopakoval Bůh.
"Proč?"
"Protože jsem váš Otec a zakázal jsem vám to!" odpověděl Bůh a sám si
říkal, proč neskončil s tvořením světa hned poté, co udělal slony.
Pár minut nato Bůh viděl, jak Jeho děti svačí jablko a rozhněval se.
"Neřekl jsem vám snad, že nemáte jíst zakázané ovoce?!" zeptal se.
"Ehm, jooo." Odpověděl Adam.
"A tak proč jste neposlechli?" zeptal se Otec.
"Já nevím," řekla Eva.
"Ona začala!" ozval se Adam.
"Neee!"
"Ale jo, začalas!"
"Nee!"
Jelikož v tu chvíli došla Otci trpělivost, potrestal je tím, že budou
mít vlastní děti. Tím momentem se stalo něco, co se dodnes nezměnilo. Ale přece jen je v tomto příběhu útěcha!
Pokud se trvale a láskyplně snažíte předávat svým dětem moudrost a oni
odmítají, nebuďte k sobě tak přísní. Pokud i Bůh měl problém s výchovou dětí, kdo řekl, že vy byste to měli mít snadné?
Něco k zamyšlení:
1. První dva roky jeho života učíte své dítě chodit a mluvit. Pak
trávíte dalších šestnáct let tím, že jim říkáte, ať si sednou a mlčí.
2. Vnoučata jsou Boží odměnou za to, že jste nezamordovali své vlastní
děti.
3. Matky "puberťáků" ví, proč některá zvířata pojídají své mladé. 4. Děti se málokdy spletou, když vás citují. Ve skutečnosti zopakují
každičké slovo, které jste neměli vyslovit.
5. Hlavní důvod pořádání oslav narozenin vašich dětí je ujištění se o
tom, že vlastně existují ještě horší děti něž jsou ty vaše.
Rada dne:
Buďte hodní na své děti, jednou vám budou vybírat domov důchodců!
Pokud jste ve stresu a máte bolení hlavy, udělejte to, co radí leták na Aspirinu:
"Vezměte si dvě tablety a držte (se) z dosahu dětí."
|
|
|
Clanek
Jak se člověk stane "cabrioletářem"
Dřív jsem hodně jezdil na motorce. Poprvé jsem na ní sám seděl někdy v sedmi letech letech, později jsem na ní, projezdil pomalu celou republiku. Potom jsem si nějak zvykl na pohodlí aut a motorka stála víc a víc v garáži. Občas jsem na ní sice vyjel, ale už mi nějak vadilo to neustálé oblékání do kůže a pocení se při zastávkách, takže jsem si začal všímat aut bez střech. S mojí druhou polovičkou jsme se tedy dohodli, že si zkusíme nějaký ten Cabriolet (samozřejmě že levný) na léto pořídit a vyzkoušíme jaké že to vlastně je.Takže jsme obvolali pár inzerátů, navštívili nějaké lidi, kteří tento druh aut zrovna prodávali, ale vždy se nám něco nezdálo a nebo to prostě nevyšlo. Léto ubíhalo a dalo by se říci, že jsme to nějak vzdali. No a pak to přišlo, někdy na konci léta jsem náhodou zašel do bazaru a v rohu viděl stát něco co mě zaujalo. Bylo to černé jak půlnoc, jmenovalo se to Ford, celé se to krásně lesklo (že to bylo celé přetřené olejem jsem poznal až při pozorném zkoumání) a bylo to hlavně za velmi rozumné peníze. Takže jsem ho prolezl od shora až dolů a zjistil, že je ve skutečnosti v hrozném stavu. Nefungovalo v něm prakticky nic, svítila jen dálková světla, nešla přístrojovka, motor vynechával a nechladil, v převodovce nebyl olej, výfuk prakticky neexistoval, interiér byl jak po praseti (potrhané sedačky, špína...) bez rádia a repráků, střecha měla popraskané vzpěry, byl nabouraný blatník, seděl na ojetých gumách obutých na plecháčích, no až mi ho bylo líto. Takže po chvilce básnění doma (kde jsem ve skvělých barvách vylíčil jak bude jednoho dne krásně vypadat) padlo rozhodnutí; koupíme ho!!!
Doma jsem ho hned kompletně rozebral (kromě motoru, ten zůstal na svém místě, na ten se teprve chystám) a začal pomalu opravovat a vylepšovat. Ještě na podzim jsme se s ním stihli v jakémsi trošku ucházejícím stavu několikrát svézt, takže jsem ho vyzkoušel a poznal co všechno se bude muset přes zimu dát do kupy, abych se na jaře za něho už nemusel stydět.
Pak přišlo jaro a teplo a "Fordík" začal zkoušet co dovede. První trasa vedla na STK, kde mě potěšila hláška jednoho technika na druhého: "Franto, pojď se podívat, je tu starej Ford, ale udržovanej, takovýho jsme tu ještě neměli" :o). Začal jsem tušit, že je to asi na správné cestě. Nejdřív jsme jezdili krátké vyjížďky na odpoledne, pak jsme si troufli dál, a na konci prázdnin jsme už vyrazili do "Mekky" cabrioletů na Grosglockner (je jich tam snad nejvíc v Evropě na km2). Bylo to skvělý jak pro nás cestující (se střechou si to neumím představit, takhle má člověk pocit, že je přímo u toho a ne někde zavřenej a pozoruje to skrz okna, nebo skrz helmu na motorce) a pro auto to byla asi ta největší zatěžkávací zkouška, kterou jsem mu mohl dopřát a pořádně ho při tom vyzkoušet. Až na pár drobností to absolvoval bez problému. Po tom jak jsem ho před rokem poprvé viděl to bylo až neuvěřitelné. Ještě jsme stihli zajet k moři do Itálie a pak už se začalo pomalu ochlazovat a tak se "Fordík" uklidil do garáže a čeká ho pár úprav a pak dlouhé čekání na jaro.
Příští rok máme v plánu (bude-li čas a pracovní vytížení v zaměstnání nám to dovolí) projet pobřeží středozemního moře z Itálie až možná do Španělska a zpátky přes Francii a Švýcarsko, tak doufám, že to vyjde... A tak se
ze mě stal cabrioletář... 11.11.2003
Petr
Průměrná známka: 3.05
Celkem hodnotilo: 1892 | Hodnocení článku:
nejlepší [ 1 | 2 | 3 | 4 | 5 ] nejhorší |   |
|
