Přihlášení uživatele
Uživatelské jméno Heslo
Nová registrace >>
Podpořte tento CLUB
Hlavní stránka Články Členové Fotogalerie Srazy Bazar Fórum Kniha návštěv e-Shop Partneři Download Šifry Odkazy Kontakty
 
Právě je on-line 214 kabrioleťáků. Dnes má svátek Evelína, zítra Vladěna. Pátek  29. srpna 2025
 
 
Katalog KABRIOLETŮ

Vyber automobilku :

Blížící se k@brioakce  
Cabrio WEEKEND TUŠŤ 2025 (za 14 dnů)
Brno - ukončení sezóny (za 50 dnů)
Zboží v e-Shopu
Windbreaker
další zboží...Cena : 420,- Kč
Online uživatelé
Partner Cabrio Clubu
Aktuality
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
K@briofóóór
Taktní muž
Jmenuji se George. Rád bych vám povyprávěl, jak jsem se vypořádal s tímto problémem u
mé ženy Helen. Když jsem se loni rozhodl pro předčasný odchod do důchodu, bylo nevyhnutelné, aby Helen začala pracovat na plný úvazek, kvůli penězům, a abychom si udrželi určitou životní úroveň. Zakrátko na
to,co nastoupila, jsem si začal všímat toho, že stárne. Obvykle se vracím
domů z golfového hřiště ve stejnou dobu jako ona z práce, a i přesto, že ví,
jaký mám hlad, skoro pokaždé mi řekne, že si musí alespoň půl hodiny odpočinout,předtím než udělá večeři. Já na ní ale nezakřičím. Místo toho jí řeknu, aby mě vzbudila, až bude večeře na stole. Většinou obědvám v Grillu v pánském klubu, takže večeřet venku není přijatelné.
Potřebuji přeci nějaké pořádné, doma vařené jídlo, když přijdu. Dříve myla nádobí hned, jak jsme dojedli, ale nyní ho často nechá ležet na stole ještě několik hodin po večeři. Snažím se jí několikrát každý
večer co nejzdvořileji připomenout, že se samo neumyje. Vím, že si toho
velmi cení a je to pro ni motivující, protože ho vždy nakonec umyje, než jde
spát.
Myslím, že další symptom stárnutí je stěžování. Například si stále stěžuje, že je to těžké chodit platit účty během přestávky na oběd. Ale chlapci, bereme si je přeci v dobrém i zlém, takže se na ni jen usměju a nabídnu jí trochu povzbuzení.
Řeknu jí, ať si to rozloží mezi dva nebo tři dny, a tím pádem nebude muset tolik spěchat Také ji připomenu, že to, že občas úplně vynechá
oběd, ji zase až tak neublíží - jestli víte, co tím myslím. Myslím, že
taktnost je jedna z mých velkých předností. Zdá se, že při vykonávání jednodušších prací si myslí, že si potřebuje několikrát odpočinout.Musela odpočívat, i když posekala pouze půlku trávníku. Snažil jsem se
neudělat scénu. Jsem férový muž. Řekl jsem jí, ať si vymačká sklenici čerstvých pomerančů a na chvíli se sedne. A když už si dělá jednu pro sebe, ať mi taky udělá jednu. Vím, že pravděpodobně vypadám jako
svatý,tím jak Helen podporuji. Neříkám, že taková ohleduplnost je lehká.
Pro mnoho mužů by to bylo pravděpodobně velmi těžké a pro některé snad i nemožné. Nikdo neví lépe než já, jak otravná může být stárnoucí
žena. Nicméně, chlapi, jestliže použijete trochu víc taktu a méně kritiky
u stárnoucí ženy, budu považovat čas strávený psaním tohoto článku za hodnotný. Přece si máme všichni pomáhat...
Podepsán George

Poznámka šéfredaktora:
George zemřel náhlou smrtí ve čtvrtek 8.března. Byl nalezen s extra dlouhým 50-ti palcovým šroubovákem Big Bertha zaraženým do jeho
pozadí. Byly vidět pouze 2 palce rukojetě... Jeho žena Helen byla zatčena,ale
porota složená z 12 žen, akceptovala její obhajobu, že si na něj George naneštěstí velmi prudce sedl.
Tapety na plochu
další tapety naleznete tady
Statistiky
Bleskovka

   Jak začal můj život s Fordim

Kterak jsem kvůli novému autu k bolavým uším přišla

Když moje drahá polovička přišla s nápadem, že koupíme nové auto, nebyla jsem zrovna nadšená. Zatímco on se vesele prohání modrým krtkem (pick up, kterého zdobí postavička krtečka . – zahradníka), já brázdím ulice města bílou „karadajou“, dalším pick upem, který pro změnu nezdobí nic, než já osobně. Auta vhodná na přepravu čehokoli, spolehlivá, nenáročná. Pravdou je, že krtek poslední dobou ztrácí půdu pod nohama, myslím tím cestujících, neb ho kvapem opouští podlaha v podobě odpadávajících rezavých kusů plechu. Bylo tedy rozhodnuto, že ho necháme pěkně pohřbít na vrakovišti a na jeho místo nastoupí karadaja. Tudíž vyvstal problém, co nahradí tzv. rodinné auto. (Ne, že by zrovna pick upy byly ideální, ale za to se do úložné části vejdou děti, psi, a vše, co zrovna potřebujete přepravit. Tedy pokud se děti neservou se psy, že….)

Miláček začal nenápadně. Kamarád prý koupil své nastávající kabrioleta. „Moc pěkné autíčko, nechceš se podívat?“ lákal mě na večerní vycházku o pár ulic dál. A tak jsme šli. Nízké černé auto s odklápěcí střechou nadchlo i mě, a já viděla v duchu film s mým oblíbencem J.P.Belmondem, kterak skáče přes dveře rovnou za volant. „Jo, pěkný,“ děla jsem a očima hladila elegantní tvary.

Nebudu napínat. O pár dnů později stál krasavec před naším domem a my se po dlouhé době zase pořádně pohádali. Šlo o to, kdo bude řídit….Miláček vyhrál, neb odmítl pustit klíče z ruky a já se nasupeně usadila na sedadlo spolujezdce. Přece si první jízdu nenechám ujít.

Zkrátím to. První, co mě napadlo, bylo, že naše smůla je nekonečná. Pořídíme si kabrio a ono začne druhý den sněžit. Naštěstí se počasí umoudřilo a tak jsem sobotu projezdila se staženou střechou a větrem ve vlasech. Motor tiše vrněl, ale stačilo lehounké přišlápnutí plynového pedálu a pod kapotou zaržálo stádo divokých koní. Ržálo celý víkend, který jsme prožili v otevřeném autě. Robátka dlící na chalupě kabroška uviděly až po návratu a málem zkolabovaly. Že tentokrát budou sedávat na skutečných sedadlech a ne v úložném prostoru nedoufaly ani náhodou.

Dnes je středa ráno, a já očima hladím nablýskanou karoserii s elegantně poskládanou střechou. Už se vidím, jak brázdím cesty okresu s větrem ve tváři… a klapkama na uších a šálou kolem krku. Tohle svezeníčko v sobě skrývá takovou lehkou záludnost právě v podobě onoho větru. Takže mám oboustranný zánět středního ucha a kdybych měla krční mandle, jsou jak kopačáky.

Jak říkala moje milovaná maminka, „trp parádo“.Jenže toho požitku se prostě vzdát nemůžu. Snad s prvním mrazíkem...

26.02.2007
bereta

 [ Zpět ]


Jméno
E-mail
Opiš kód :    
Text
*)
   
Tento kabrioleťák si jezdí ve voze tovární značky Ford. Goldies 01.03.2007 15:03:28
bereta: Ale CP je obrovska firma a on dela v Osobnich Financich :-) Schvalne mu dam neco precist, treba se mu to bude libit :-)
Tento kabrioleťák si jezdí ve voze tovární značky nic. bereta 01.03.2007 13:38:04
cit pro jazyk...no, to mám. já se psaním živím, víš. ale s computerem teda kamarád nejsem, neb se poctivě přiznm, že ho umím zapnout a vypnout...
Tento kabrioleťák si jezdí ve voze tovární značky Ford. Goldies 27.02.2007 14:49:12
To je neuveritelny, jakej ty mas cit pro jazyk! Jen me tak napadlo,nechces nejakou bokovku? Hodne dobrej kamarad dela Sefredaktora v ComputerPressu...
 
Hlavní stránka | Články | Členové | Fotogalerie | Srazy | Bazar | Fórum | Kniha návštěv | e-Shop | Partneři | Download | Šifry | Odkazy | SMS | Kontakty
© 2004 - 2025, Cabrio Club - všechna práva vyhrazena, optim. roz. 1024x768 | ISSN 1214-9470
webhosting: Český hosting | webdesign: pixelservice.com