| Blížící se k@brioakce |
|
| Nejsou žádné blížící se k@brioakce. |
|
| Aktuality |
Soutěž MOJE AUTO
Zima je na krku a abychom si zkrátili dlouhé zimní večery, vymysleli jsme pro Vás soutěž, u které se zabavíte a máte možnost vyhrát i zajímavé ceny.
 více informací... [27.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Shrnutí kabriosezóny 2014
Bohužel je tu zase po roce podzim a mnozí z nás i přes krásné Babí léto uložili své Miláčky bez střech k zimnímu spánku a přichází pro ně smutné období bez sluníčka a větru ve vlasech.
více informací... [19.10.2014]
---------------------------------------------------------------
Ukončení sezóny v Brně
Rozloučení s létem 2014 na tradičním místě.
více informací... [04.10.2014]
|
|
| K@briofóóór |
Měl jsem se ženit. V den svatby jsem přijel k domu své nevěsty. Když jsem vešel dovnitř, nebyl tam nikdo jen matka mé nastávající. Byla to velmi atraktivní žena. Chvíli jsme si povídali a pak mi řekla, že jsem se ji vždycky líbil. Bez dlouhých okolků mi navrhla, že se spolu pomilujeme. Byl jsem neschopný cokoli říci. Řekla, že teď půjde nahoru do své ložnice a je na mne, jestli půjdu za ní nebo odejdu. Pomalu stoupala po schodech a já se díval na její krásné pozadí. Pak jsem se otočil a vyšel z domu. Za dveřmi čekal její manžel, objal mne a řekl, že sem obstál v jejich zkoušce. Nyní vědí, že je na mne spoleh a že mi svou dceru mohou s klidem v duši svěřit.
Závěr příběhu: vždy si nechávej gumy v autě před domem. |
|
|
Bleskovka
Nepodstatné věci prostě vypouštím
Vzhledem k svému povolání se denně potýkám se stovkami nejrůznějších informací. Vytrénovaná léty strávenými s invalidní babičkou, dvěma robátky, poněkud nepraktickými protějšky a tlupou zvěře jsem se je naučila dělit na podstatné, které ukládám do databáze, a na ty druhé, které kolem mě jen tak proplynou. Mezi těmi, o které zájem nejevím, jsou i popisy tras, kudy bych se měla dostat na určené místo. Je naprosto zbytečné mi vysvětlovat, že u hospody zahnu doleva, když celý život bojuji s pravolevou orientací. Logicky tudíž na první křižovatce odbočím na druhou stranu a je vymalováno. Stejné problémy mám s názvy měst a vesnic. Kdysi jsem marně hledala domek v Ivani, kam jsem jela na reportáž. Po telefonickém dotazu, kde že pán vlastně bydlí, jsem byla na mrtvici – ozvalo se totiž :“No když jedete od Drahan…“ a já pochopila, že cílovou stanicí byla Niva.
Poslední dobou jsem ale nucena se vydávat na daleko delší tratě, denně najedu i pár set kilometrů. Řídím automaticky, protože většinu tras znám zpaměti a přemýšlím nad prací. To se mi vymstilo, když jsem se z ničeho nic ocitla v nějakém městě.. „Kruci, tady to znám, ale určitě tady nemám být,“ probrala jsem se při pohledu na povědomé stavby. Cedule Otrokovice mě vrátila do reálu. „Prosím vás, jak se dostanu do Holešova,“ oslovila jsem jednoho z kolemjdoucích. Pán se koukal divně a povídal, že se musím vrátit do Hulína, odkud jsem přijela a na kruháči se dát doprava. Učinila jsem a skončila v Kroměříži. Zahrady místního blázince znám od té doby velmi důvěrně, motala jsem se kolem asi dvacet minut. No, zkrátím to, do cíle jsem dorazila, i když se zpožděním. A hádejte co, zpátky jsem se ztratila v Chropyni. Takže kdo chce vědět, kde je tam koupaliště, poradím.
P.S. Ježíšku, letos chci jediné – navigační systém do auta.
27.02.2007
bereta
|
