Pro všechny, kdo nemohli, nechtěli nebo chtěli a nevyšlo jim jet, se pokusím popsat, jak probíhal už čtvrtý ročník této jedinečné akce s názvem CABRIO POINT 2014.
Už prozrazení místa startu bylo poněkud netradiční. Od 1. do 10. srpna dostával každý účastník denně jednu nápovědu - indicii - mailem a na jejich základě měl rozluštit, kde se vlastně sejdeme a kde akce začíná. Po vyluštění chodily nápovědy i dál, už mimo soutěž. První indicie byla, že se jedná o město mezi Brnem a Ostravou, poslední mě rozesmála: Ve městě se nachází Štramberská Trúba :-)
Tento ročník - stejně jako předešlý - měl podtitul Europe Tour, takže se předem vědělo, že trasa opět povede přes čtyři státy EU. Které, to ovšem zůstávalo tajemstvím...
Na start do Štramberku nakonec každý dorazil včas. Pro zahřátí byly v neděli pouze dva úkoly: zjistit, kolik schodů je na rozhlednu Trúba a jak se jmenuje kostel na náměstí. Po vyťapání a spočítání schodů byl odměnou nádherný výhled do okolí. Druhá otázka se zdála snadná, ale ukázala se jako záludná. Název kostela nebyl v psané podobě nikde k nalezení, nezbylo tedy, než se poptat místních.
V pondělí po snídani dostal každý krásně zpracovaný itinerář a vyrazil vstříc novým zážitkům. Po rozluštění morseovkou psané otázky hledal při jízdě podle itineráře slona a žirafu po při cestě.
Další point byl už v Polsku. Tady proběhl kvíz týkající se vlastního kabrioletu. Otázky typu rok výroby, přesný stav tachometru, jak se řadí zpátečka, za jakou dobu se stáhne střecha, rozměry pneumatik, typ zadního okna apod. Fór byl v tom, že odpovědi vyplňoval samostatně řidič i spolujezdec, každý měl tedy možnost výrazně ovlivnit bodové hodnocení posádky. Bodování otázky ohledně stahování střechy proběhlo dle odchylky po praktické zkoušce - stopnutí - faktického stažení.
Další úkol byl najít určité údaje v bývalém koncentračním táboře v Osvětimi. Donutilo to člověka prohlídku absolvovat.
V Krakově na náměstí podobný úkol jako ve Štramberku - Rynek Glówny je opravdu nádherné náměstí.
Další den jsme byli v úžasu při návštěvě solné jeskyně, resp. solného dolu (Kopalnia soli) Wieliczka. Dech beroucí sály hluboko v podzemí, nádhera. Zajímavý byl sestup dolů - po schodech sestupujete asi 50 pater pod zem. Nahoru naštěstí výtahem :-) Pak mimo "pointový" úkol najít vlastní auto, protože prohlídka skončila trochu jinde, než začala.
Povedlo se, takže vyrážíme na další cestu. Hlavně se nesrazit s žádným polským řidičem! Jejich styl jízdy - obzvlášť předjíždění - je pro našince tak trochu jako kamikadze. A vyznat se ve zdejším značení (tedy spíše neznačení) objížděk byla mimosoutěžní disciplína. Jediná šance byla poptat se místních, jinak bloudíme v Polsku doteď...
Za městem už pak provoz slábnul, kochali jsme se krajinou, která i v dešti byla moc hezká a směřovali do Staré Ĺubovne, kde byl další hotel. Tady nás místo klasické večeře čekaly dobroty na grilu, mňam...
Ráno nasedat, krátká spanilka do Červeného Kláštora, kde jsme sjeli na pltích 10-ti kilometrový úsek Dunajce. Okolní příroda z vodní hladiny je tady nádherná. A zpátky? 10 km na kolech! Oběd byl ten den opravdu zasloužený...
Další point čekal ve Zvolene. Tady byl už tradiční kvíz: Co je to za kabriolet. Je to fikaný kvíz, plný počet bodů neměl asi nikdo.
Příjezd na další hotel - ve Štúrove - se nedal zvládnout do 21 hod, kdy zavírá hotelový bazén, toto odpoledne se najelo opravdu hodně kilometrů. Takže plavky zůstaly i ve středu suché. No nevadí. Tento bazén jsme otestovali už při ročníku 2012.
V noci byl pořádný slejvák, ale ráno už jen poprchávalo a do odjezdu přestalo pršet úplně. Čekalo nás luštění itinetáře v podobě křížovky, pak v bludišti, cestou bylo úkolem zjistit název projížděného hraničního mostu do Maďarska.
Prohlídka Esztergomské baziliky byla pouze tipem, ale my jsme ji absolvovali.
Mohu říci, že 166 schodů na Štramberskou Trúbu byla pouze lehká rozcvička - tady jich na ochoz vede rovných 400! Výhled opět stál za to.
Pak trocha cestování po Maďarsku, ochutnat místní speciality jako langoš nebo halászlé a další point hledáme už opět na Slovensku. Zubra. Tady na nás čekal Tom s dalším kvízem, týkajícím se Tomáše Bati. Dnes totiž spíme ve Zlíně.
V pátek ráno vyrážíme směr místní ZOO - mimochodem moc hezká - kde máme pár bodovaných úkolů. Například jsme se jmenovitě seznámili se všemi zdejšími tučňáky :-)
Další point byl v Kroměříži, kde se nám "náčelník Tom" schoval v Květné zahradě. Když jsme ho našli, zadal nám poslední úkol. Ten mohl zvrátit průběh soutěže. Úkol zněl nakreslit část této nádherné zahrady.
Dnes jsme spali ve slovenské Skalici, ale závěrečná rozlučková párty proběhla v útulném moravském vinném sklípku. Přes bývalý hraniční přechod jsme se svezli taxíkem. Čekaly na nás dobroty na talíři, ochutnávka vyhlášených moravských vín, prohlídka výrobních prostor a také vyhodnocení celé soutěže s předáním cen vítězům.
V sobotu ráno po snídani pak už jen loučení se a smutný odjezd. My jsme ještě jeli do Therme Laa v Rakousku, byl to kousek - abychom plavky zpět nevezli suché :-)
A pak už jen domů. Vyčerpaní, unavení, ale plní zážitků.
Počasí letos nebylo tak pěkné, jako minulé roky, hodně kilometrů bylo ujeto se střechou, v dešti, ale jízd nahoře bez bylo přece jen daleko více. Při chození po úkolech pěšky naštěstí nepršelo nikdy. Dokonce ani na Dunajci ne, a že tam prší velice často. Však nám místní "plťař" říkal vtip: Když jsou vidět Tatry, bude pršet, když nejsou vidět, už prší.
více informací...
