Všichni asi víte, jak po osmi letech piplání a radosti dopadl náš LeBaron, podle zezadu atakován šílenou Chorvatkou s Peugeotem. Řešení s pojišťovnou je zdlouhavé a dosud neskončilo. Beztak ani není jasné, jak celá věc dopadne, ježto je auto nejspíš na odpis. A jaké je přijít o radost z ježdění cabriem, byť dočasně, na tomto webu asi nemusím nikomu líčit. Navíc se nyní blížil po dlouhé době první větší sraz a visela nade mnou hrozba, že buď nepojedu vůbec, nebo se ukážu leda v plechovce. Naštěstí není osud až tak dokonale nemilosrdný a nedlouho předtím jsem náhodou narazil na zaváděcí soutěž rodinné půjčovny kabrioletů iCabrio a světe, div se – vyhrál zapůjčení libovolného vozu na den. Nakonec se užívání rozrostlo na dny tři a já si řekl, že by nebylo od věci sepsat, jak se s tou mnou zvolenou Saabinkou vlastně věci mají a jaké poznatky přineslo soužití s ní. A o iCabriu podrobněji příště v dalším článku.
V rodném listu má tato slečna uveden ročník 2004, ale její sourozenci se začali objevovat od roku 1998. A tuším, že tehdy to musela být pecka. Na první pohled jsem ocenil čisté linie a sympatický design. Výjimečná na první pohled, ale žádné zbytečné výstřelky, co vyjdou z módy. Klínovitý profil dodává dynamičnost, avšak nic netřeba přehánět, celkově auto dává vědět, jaké opravdu je – spíše na pohodu, pocit luxusu a žádné divočení, byť slabé určitě není.
Sytě černá plátěná střecha se skleněným a vyhřívaným zadním okénkem je samozřejmě elektricky ovládaná a jak se na moderní vůz sluší, není třeba žádného ručního odjišťování od rámu okna, proces probíhá zcela automaticky, jen tlačítko je třeba stále držet. Za vytrvalost vás ale čeká odměna – střecha zmizí poměrně rychle pod integrovaným krytem (ach, proč jen na toto nepřišli i Američani – sice trvá stahování a natahování o trochu déle, zato však hladké linie nic nenarušuje a není třeba případný dekl instalovat ručně) a sama se stáhnou i všechna okna. Tak se mi to líbí a chtěl bych to všude. Po stažení střechy, kam patří, se na displayi ventilace údaje o teplotě změní ze stupňů na škálu od jedné do desítky a dodávám, že jak topení, tak i klimatizace jsou při jízdě nahoře bez připraveny velmi účinně dorovnávat případné extrémy venkovních teplot, a to pro řidiče i spolujezdce odděleně. A velké plus má Saab za možnost operovat se střechou i za jízdy – do cca 30 km/h. Vím, že jsou auta, kterým střecha funguje jen se zataženou ruční brzdou, což by nebylo pro mě to pravé.
 |
 |
 |
 |
Zřejmě nejsilnější stránkou vozu je interiér. Zvláště v tomto barevném provedení je nádherný a útulný. I když všude najdete jen plasty, naživo vypadají dobře a kvalitně. Kožené sedačky skýtají pohodlí a cestování v nich je příjemné. To u řidičovy podtrhuje i kompletní elektrické ovládání včetně nastavitelné bederní opěrky. Jediná výtka tak míří k jejich tvrdosti, přeci jen bych ocenil o něco měkčí, aby i na delší cestě míra hýčkání pozadí a zad neklesala. Ale není to tolik zásadní, abych kvůli tomu zamítal delší výlety. Celkový prostor uvnitř auta je velkorysý, místo řidiče zkoušel zaujmout i můj více než dvoumetrový šéf a ač se normálně do obyčejných aut nevejde, zde se poskládal velmi dobře. Sedadla vzadu už tolik místa nenabízejí, ale mají dlouhé sedáky a záklon dozadu, takže zádrhel může nastat jen u prostoru pro nohy (zvlášť pokud ti vepředu neradi jezdí naraženi na palubní desce, jako já). Oproti současným zvyklostem jsem se nesetkal ani utiskování řidičovy nohy středovým panelem. Ergonomie je v pořádku, vše je na dosah a po chvíli jasné i bez návodu. Oceňuji tlačítka na volantu a display vzadu na palubní desce až u okraje čelního skla, který je tak v zorném úhlu a máte na očích důležité zprávy z palubního systému. Výjimečnost podtrhuje příjemné podsvícení sytě zelenou barvou. Nechybí ani specialita Saabu - noční režim, kdy stisknutím tlačítka krom tachometru zhasnete všechny přístroje, čímž vám na dlouhé cestě neunavuje tolik světýlek oči. Polohu za volantem není těžké najít, jen bych, krom výškového, uvítal i jeho podélné nastavení, abych na něj nemusel tolik natahovat ruce. Celkově se ale našinec hned cítí jako doma a neomrzí jej asi nikdy trávit čas se Saabinkou na cestách. To potvrzuje i vzpomínka na mé první usednutí, hned jsem věděl, že se mi nebude chtít jen tak ven. A nechtělo…
Zavazadlový prostor je typicky kabrioletní, na běžný provoz stačí bohatě a v nouzi se dá zvětšit zdvižením kapsy pro střechu. Tu by pak ale nešlo stáhnout, takže bych volil spíše cestu kabrioleťákům bližší: ledničky, plasmové televize či vánoční stromek se vozí na zadních sedadlech se střechou dole.
Jízda se Saabinkou je radost a pohoda, podvozek zvládá bravurně nástrahy českých silnic, až mě to překvapilo. A to i přes nízkoprofilové pneumatiky. Kdo mě zná, ví, jak jsem zhýčkaný pohodlím, neamerická a nová auta mě většinou zklamou a proklínám módu tvrdosti, která nyní vládne. Ale zde ne, jedná se o čestnou výjimku. Přitom nebyl problém ani se stabilitou a ovládáním. Saabinka je zkrátka poslušná partie. Sportovní jezdec by se mnou možná nesouhlasil, ale ten ať si zvolí nějaký roadster bližší jeho nátuře. Překvapila mě trochu míra kroucení karoserie. U kabrioletů nic nového, ale že nebyl rozdíl oproti, o 14 let starším, Baronovi, je přeci jen trochu nečekané.
Pod kapotou nalezneme dvoulitrový čtyřválec dopovaný turbem propojený s automatickou převodovkou (ta má možnost manuální volby včetně pádel na volantu). Spouští se po saabovsku klíčkem na středovém tunelu. Na motor si určitě nebylo proč stěžovat, auto jelo velmi dobře, při klidné jízdě neobtěžoval žádný hluk, člověk si pouze tiše pluje krajinou a jeho oblíbené CD v obstojné aparatuře není ničím rušeno. Horší projev se ozve v otáčkách, zvuk není úplně příjemný. V souladu s filosofií vozu ale není naštěstí třeba příliš prohánět ojnice, nicméně úplně eliminovat občasné vydráždění motoru není, vzhledem k jeho malému objemu, možné…zkrátka atmosférický šestiválec (aspoň pro mě) by Saabince slušel více, jak kvůli zvuku, tak i lepšímu záběru při poklidném cruisingu bez nutnosti drtit plynový pedál. Mimochodem, reakce na sešlápnutí je celkem pomalá, ať už je to čekáním na turbo nebo prodlevou, která je u nových aut bohužel běžná. V tomto starší auta výrazně vedou. Ale když už se probere, jede hladce, volně, nenuceně a vůbec nemáte pocit, že by neměla chuť polykat kilometry. Naopak by vás ochotně doprovázela na dalekých cestách svižným tempem bez sebemenšího projevu protestu a v té chvíli rázem zapomínáte na všechny útrapy života.
Ve výbavě není co vytknout, Saabinka do vínku obdržela krom základních položek, jako automatu, tempomatu, již zmíněné dvouzónové klimatizace, i finesy soudobých aut, se kterými se já příliš nesetkávám, ale jsou příjemné a silně návykové – parkovací čidla, senzor deště kupříkladu. Potěší i detaily typu výsuvného držáku na nápoje nebo druhá napájecí zdířka v loketní opěrce. Ke cti dámě slouží jistě i fakt, že naprosto všecičko do posledního tlačítka bylo funkční, za tři dny jsem nenarazil na sebemenší závadu. Zkrátka poslušná holka v nejlepší formě.
A ještě na jednu věc se se Saabem připravte. Zdraví se různé skupiny, s kabriolety jste na to zvyklí, stejně jako majitelé amerik nebo třeba motorkáři. Ale tak vřelé a nadšené mávání s radostí v očích, jaké zažijete při potkání jiného Saabu, jsem ještě nepoznal.
Pokud mám své pocity shrnout, Saabinka je jedno z nejlepších aut, s jakými jsem kdy měl tu čest. Je krásná, s úžasným interiérem a jezdit s ní je radost. Dokonce natolik, že bych si s ní uměl představit i vážnější vztah. Záporných vlastností má málo a spíše drobnosti. A jestliže si chcete ověřit, zda mé nadšení není přehnané, tu možnost máte všichni, stačí si domluvit rande. Pokud vám nebude vadit, že já s ní v budoucnu budu také chtít občas někam vyrazit.
 |
 |
A na závěr jen jedno – kdybych si měl pořizovat neamerické cabrio, bude to Saab.
Tímto děkuji iCabrio za umožnění krásných zážitků a těším se na další.
 |
 |
23.05.2013 - Radek Beneš