Já patřím k té druhé skupině řidičů a tak jsem vlastně hned po zprovoznění mého auta (Ford Escort Cabrio Mk.4) začal pracovat na tom jak tenhle nepříjemný jev co nejvíce minimalizovat (úplné odstranění je asi nesmysl, protože pak bych vůbec nemusel stahovat střechu). Pročetl jsem tedy pár testů kabrioletů v různých časopisech, prohlédl si pár fotek, rozhlížel se kolem sebe a zjistil, že se často v autech se staženou střechou objevuje „NĚCO“ za předními sedadly (u nového BMW 6 cabrio dokonce až za zadními). Na první pohled tohle NĚCO připomíná (před pár lety módní) vysunovací roletky proti slunci. Takže jsem si řekl, to by mohla být správná cesta a na zkoušku si do auta namontoval jednodílnou vysunovací roletu, kterou jsem vyndal z druhého auta. Zavěsil jsem ji jednoduše na ochranný rám a protože nedosáhla až k podlaze, tak jsem ji dole ukotvil popruhy ze starého batohu za spodní úchyty bezpečnostních pásů. Shodou okolností jsem tohle provedl před delší jízdou do jižních Čech. Výsledek mě opravdu překvapil, protože nepříjemné foukání se dostavilo podstatně později a mnohem slabší. Na dálnici jsem si ve 120km/h užíval proudění asi takové intenzity jako dříve v 80km/h. Na roletě bylo vidět, jak s ní vítr jdoucí odzadu cloumá, ale ona srdnatě blokuje jeho přístupovou cestu k předním sedadlům.

Po návratu domů jsem upravil provizorní uchycení roletky tak, aby trošku vypadalo, ale aby odpovídalo i mému „estetickému cítění“. Tohle zařízení jsem měl na autě namontované zhruba rok, když nás při jedné vyjížďce potkal déšť. Podle mraku jsem usoudil, že to hned projedeme a tak nebudu stavět a natahovat střechu. Z deštíku se ale vyklubal slejvák jak kráva (pardon), ale vydrželi jsme (taky nám už nic jiného nezbývalo). Pokud rychlost neklesla pod 50km/h bylo to v pohodě. Kapky přelétli přední sedadla, ale pak se jich zmocnil zpětný vír, který je nasměroval zpátky. Až k nám dopředu díky roletě nedolétli, ale zadní sedadla byla totálně promočená. Déšť brzo skončil, my jsme byli suchý, ale ta spoušť vzadu mě mrzela - taky ponaučení…

Roleta mi po funkční stránce plně vyhovovala, ale já se rozhodl, že půjdu dál k něčemu co by mi vyhovovalo na 100%. Takže hurá na Internet a už se hledalo. Vyhledavače v češtině jsou na tohle téma poněkud strohé, takže přišel na řadu můj oblíbený GOOGLE a další jazyky. Pomalu, krůček po krůčku jsem se blížil k cíli. Podařilo se mi objevit pár článků na tohle téma, pár prodejců, pár výrobců a dost obrázků. Konečně jsem objevil řešení, které se mi zamlouvalo na první pohled. Clona byla zavěšená na ochranném rámu, ale u dolní přední části zadních bočních oken se lámala o 90stupňů směrem dozadu a souběžně s dolní hranou skel vedla až na horní hranu zadních opěradel, kde byla uchycená. Popis je dost složitý, nicméně komplet vypadá děsně jednoduše. Průhledná část větrné clony umístěná v ochranném rámu brání proudu vzduchu tak jako předchozí roletka, její další vodorovná část, která už je z jiného, neprůhledného materiálu v této funkci pokračuje, navíc dokonale zakrývá shora zadní sedadla. Rozhodl jsem se tedy pro tohle řešení. Existuje několik dalších „typů“, ale tohle mě prostě zaujalo.

Méně mě, ale zaujala jeho cena, která se za typ „XL“, který mě oslovil pohybuje kolem 150 Euro. Jednodušší typy, které vedou pouze od rámu dolů k podlaze se dají sehnat už kolem 80 Euro. Takže jsem se rozhodl pro vlastní výrobu. Moje původní představa byla taková, že spodní část bude z koženky a vrchní část bude z materiálu, že kterého se vyrábějí ony sluneční roletky. Když se mi ale nepodařilo sehnat koženku v barvě kterou jsem potřeboval a i druhá látka je zřejmě nesehnatelná (což mě v době kapitalismu dost překvapuje) je finální výrobek z toho, co se bez větších problémů sehnat dá. Průhledná část je z čirého polykarbonátu vloženého do jemné lehce zatmavující síťoviny vzdáleně připomínající původně zamýšlený materiál a spodní krycí část je z pogumované nepromokavé a omyvatelné pevné látky. K autu je přidělaná pomocí zacvakávacích kovových patentů, které jsou stejné jako u krytu stažené střechy, který se k vozu standardně dodává. Problémy spojené s výrobou prvního prototypu dle jeho německého vzoru tu nebudu rozepisovat, ale nakonec se dílo podařilo a VĚTRNÁ CLONA opravdu cloní.

Během zkušebního provozu jsem vysledoval následující plusy:

• zpříjemní se komfort při cestování
• je možné cestovat rychleji
• ochrání i zadní sedadla (létající ptáci mají úžasný talent „posrat“ vše čisté…) a případné věci na nich
• stažení střechy už nevadí ani nižší teplota případně mírný déšť
• nasazení, případně sejmutí krytu se dá zvládnout za pár sec
• celkem dobře to vypadá.

... ale i mínusy:

• můj model může být díky polykarbonátovému sklu občas neskladný (u Escorta se však vejde na plochu před zadním sklem za zadními sedadly)
• při stažených bočních sklech a náhlém nárazu větru se polykarbonát občas ozve „plesknutím“

S mým „funkčním prototypem“ jsem už najel několik tisíc km, aniž by se vyskytl nějaký závažný problém. Absolvoval jsem s ním i přes 3000 km dlouhou cestu po Francii, při kterém byl používán prakticky nepřetržitě a toto cestování nám dost zpříjemnil. V tuhle chvíli jsem s větrnou clonou vlastní výroby naprosto spokojen a mohu se tedy vrhnout zas na něco jiného. Jak mé snažení v tomto směru dopadlo můžete posoudit na srovnávacích fotkách.

Pokud by měl někdo zájem o další informace o tomhle tématu, dají se nalézt třeba na stránkách, které mě inspirovaly www.bodi-windschotts.com a které jsou nejen v němčině ale i v angličtině. A v případě opravdového zájmu, jsem schopen po dohodě, na jakýkoliv vůz s pevným ochranným rámem větrnou clonu „XL“, podle mého fungujícího prototypu (za zhruba třetinovou cenu oproti německému výrobku) každému zájemci udělat.

29.01.2005 - Petr