Druhý den nás čekal další přesun. Dalších 360 kilometrů, na kterých jsme teprve pochopili, co to znamená cestovat po Rumunsku mimo dálnice. Je to zvláštní, ale kde jedna vesnice končila, druhá o sto metrů dál začínala a všudypřítomná policejní auta s radary nás nenechávala na pochybách, že rychlost 50 km/h je opravdu žádoucí dodržovat. A pak kus rumunské dálnice – nádhera! A uprostřed toho krásného nového asfaltového koberce díra jako prase. Byli jsme rádi, že kola zůstala na nápravách. A že se někdo občas ztratil? To ničemu nevadilo. Po příjezdu jsme opět zašli NA JEDNO!

A nyní to začalo. Třetí den nás čekal Transfagaras. Nejde o to, kolik najedete kilometrů, zda máte spálený obličej od žhnoucího slunce, nebo lehkou opici po předchozí noci. Když se před vámi začne točit okreska k horskému průsmyku, tak jde všechno stranou. Spolujezdkyně se pevně zapřou ve svých sedačkách a snaží se držet žaludek alespoň pod krkem, když ne na jeho obvyklém místě, řidičům se zúží zorničky a výraz ve tváři nápadně připomíná tygra těsně před útokem. Desítky, spíše stovky zatáček, s malým i velkým poloměrem, v lese i na holé skále, řvoucí motor vytočený do červených otáček a ta omamná vůně spálených gum, které vám piští do uší…to je zážitek, který nikoho nenechá v klidu. Ale nejde to popsat, člověk to musí zažít.
A na vrcholu nádherná panorámata, horské jezero, ovce, které prohání ovčácký puňta a spousta stánků, na kterých koupíte kde co, hlavně však výborný sýr a uzené maso. Tak tohle je Rumunsko se všemi jeho chutěmi. Po načerpání nové energie projíždíme tunelem na druhou stranu kopce a vrháme se v serpentýnách do úzkého údolí, kde ještě desítky kilometrů budeme trávit čas neustálým kroutěním volantu zprava doleva a zleva doprava. Nerovný a občas hodně rozbitý asfalt, osel na okraji silnice či domorodec v Dáčii nejsou překážkou pro tento neuvěřitelný zážitek. A další pecka – procházka po přehradní zdi z jejíž výšky se točí hlava a o kus dál…zřícenina Drákulova sídla. Nádherné hory, lesy, majestátná zřícenina krátký odpočinek u dršťkové polívky,která je místní specialitou…
A jedeme zpátky, celou cestu v těch úžasných serpentýnách, nahoru a dolů a někteří dokonce dvakrát…Dojíždíme na hotel s rozšířenýma zorničkama a neuvěřitelným množstvím zážitků. A jak už je zvykem, před sprchou si dáme JEDNO, které se jako obvykle protáhne o chvilku déle...

Odpočinkový den – výlet do Sighisoary. Nádherného města, které je světovým dědictvím UNESCO a jehož centrum opravdu stojí za vycházku. Vidíme dům, ve kterém se narodil Dracula, nádhernou středověkou věž i mnoho gotických domů. Navštívíme báječnou hospodu, kde nejvíce oceňujeme rozprašovač vody nad hosty, neboť tady pod horami je stále více než 35°C. A cestou zpět do hotelu krátká návštěva bezejmenné zříceniny. Dnes je třeba odpočívat po včerejším bláznění v horách a tak si hned po návratu, ještě před sprchou, zajdeme NA JEDNO.

Ve středu ráno jsme přehodnotili trasu (zážitek z Transfagaras byl tak silný, že jsme si ho museli dát znovu) a opustili hotel, kde jsme strávili tři noci a cítili se tam velmi dobře, abychom přijeli do penzionu, kde jsme se měli cítit ještě lépe. Po opětovném zážitku na Transfargas jsme pokračovali obvyklou padesátikilometrovou rychlostí skrz mnoho vesnic až do kláštera v Horezu. Nádherné místo, plné klidu a ticha, které rozhodně stojí za navštívení. Pak už nám zbývalo jen pár kilometrů do penzionu na okraji malé vesničky Baia de Fier, abychom si zaslouženě po náročné cestě mohli dát JEDNO.
Venkov v této části Rumunska můžete vnímat opravdu všemi smysly. Přes cestu vám neustále přecházejí krávy, volně pobíhají koně a osli, k snídani vám servírují domácí máslo, sýry, apod. Prostě ráj pro lidi, kterým už prefabrikáty ze supermarketů přestaly chutnat.

Ve čtvrtek ráno nás trápila jen jedna myšlenka – bude na Transalpině pršet nebo bude hezké počasí? Nebudu vás déle napínat – bylo akorát, tzn. pod mrakem, bez deště a příjemná teplota. Transalpina nás přivítala dlouhými zatáčkami, ve kterých (jak říkal Koťo) jste mohli zařadit i trojku. Ale hlavně – úplně nový asfaltový koberec nenechal nikoho na pochybách, že tenhle „závod do vrchu“ bude zase něco extra. Zatáčky se střídaly s delšími úseky, motory opět řvaly v šestitisících otáčkách a gumy hvízdaly při průjezdy zatáček s tak malým poloměrem, že jste měli pocit, že musíte zařadit jedničku, abyste to vůbec vyjeli. A na konci, těsně před vrcholem, série krátkých rychlých zatáček za sebou, kde se srdce kabrioleťáka povzneslo do automobilového nebe. Jen jedna věc všem řidičům vadila. Každý jsme cítili, že nám pod kapotou chybí dalších padesát až sto koní...
Transalpina je nádherná cesta, s neuvěřitelnými výhledy do okolní krajiny. Kocháte se a kocháte a najednou si málem urvete podvozek, neboť v tom novém asfaltovém koberci je občas udělaný metr široký pruh kamení a štěrku, fungující jako brzdící retardér. Ale i přes to budete mít neuvěřitelný zážitek z nádherné cesty, okolní krajiny a dobré pálenky, která se kolem cesty prodává.
Možná tomu nebudete věřit, ale po návratu jsme si ještě před sprchou zašli NA JEDNO.

Pátek byl ve znamení určitého stresu a drobného brnkání na nervy, neboť cesta do Szegedu byla dlouhá, nepříjemná a horko bylo stále nesnesitelné. Všechny útrapy však vynahradily ty výborné rybí speciality, které jsme celý páteční i sobotní večer do sebe ládovali na břehu Tiszy. Ať už to bylo Halaszle, sumčí guláš, různě smažené i jinak upravované kousky ryb, vynikající štrůdly, placky, pivo, pálinka atd, atd… a vypili jsme víc než jen JEDNO.

Nelze popsat všechny zážitky, veselé hlášky či různorodá jídla a pití, které jsme během těch devíti dnů zažili, řekli, snědli a vypili. Nejde spočítat množství zatáček, ve kterých pískaly gumy a řvaly motory vytočené do vysokých otáček. Nelze ani ukázat fotky všech těch nádherných míst, která jsme viděli.
Lze říct jen strohá fakta: ujeli jsme něco kolem tří tisíc kilometrů (záleželo odkud kdo vyjížděl), projeli jsme čtyřmi státy, strávili jsme za volantem devět dní a zažili něco, co nejde popsat slovy. Bylo nás sedm aut, dvanáct účastníků a spousta Zelené se šlehačkou...

Všem co byli velké díky za společnost, organizátorovi ty největší ovace a poděkování za nachystání a vám co jste nebyli: naplánujte a jeďte!

13.09.2015 - Karlos