V pátek večer se v Bulharech sjelo pět kabrioletů a společně jsme vyrazili na večeři. Pokud jste na jižní Moravě (a tím myslím tu úplně nejjižnější v okolí Mikulova) a nevíte kam si zajít na jídlo, tak už přemýšlet nemusíte. Nový provozovatel Dietrichsteinského dvora v Bulharech – čechoital Antonio – vás nezklame. Předem jsem objednal pětichodové letní menu a dokonce i náročný gurmán Koťo nešetřil slovy chvály. Ať už to byla úvodní ricotta v rajčatové zálivce, či škvarková pomazánka s focacciou a domácí paštika s oříšky a rozinkami, nešlo se ubránit dalším a další soustům. A vzápětí servírované carpaccio a lilkovo-rajčatové lasagne nás už totálně odrovnaly. Prostě jsme jen seděli, cpali se všemi dobrotami, co byly na stole a pak už jsme jen funěli!

Sobotní ráno bylo příjemné, a po malé snídani a kávičce jsme vyrazili směrem na jih. V Mikulově jsme přejeli státní hranici a vedlejší cestou v polích jsme brzy byli v Ottenthalu. Pokračovali jsme dál na Falkenstein, kde jsme si udělali krátkou zastávku s výšlapem k hradu. Vyhlídka je odtud opravdu báječná.

Lenivou jízdou jsme pokračovali na západ do Laa, Retzu a Hardeggu. Kamenný hrad nad údolím Dyje působí skutečně majestátně a krátká projížďka malebnou obcí také stojí za pár minut času. Pak už jsme přeskočili na českou stranu hranice a příjemným tempem uháněli dále na západ. V Uherčicích jsme se zastavili na oběd (když nespěcháte, tak se tam dobře a hlavně poctivě najíte) a kávičku jsme si již dávali v krásných Slavonicích.

Náměstí je kouzelné, okolní uličky mile zamotané a celkový dojem nám nezkazil ani tuningový sraz, který se zde právě konal. Někteří si protáhli tělo, neboť zjistili, že jim cestou málem upadl výfuk a tak si hráli na opraváře, jiní si zase procvičili trasu mezi Uherčicemi a Slavonicemi, neboť v „obědové hospodě“ zapomněli kabelku s doklady a penězi.

Všechny závady však byly brzy odstraněny k plné spokojenosti a mohli jsme pokračovat. Protáhli jsme se úzkými silničkami kolem Landštejna, přivoněli si k nádhernému lesu a okem spočinuli na kostele Nejsvětější trojice u klášterského rybníka. Vzápětí jsme již vjeli do Nové Bystřice a hned jsme se nahrnuli do muzea veteránů. Přátelé, za 130 Kč jsme viděli opravdové skvosty. Nejen klasické ameriky, jejichž ladné tvary mají obdivovatele mezi všemi generacemi, ale také evropská auta z různých období a několik skutečných skvostů automobilismu. A co teprve v zavřeném depozitáři, kam jsme tajně nakoukli. Chrysler Imperial 1955 nás skutečně uchvátil… Muzeum můžeme k návštěvě plně doporučit. Nejen auta, ale celkové zpracování místa a různých detailů je pastvou pro oči.

V pozdním odpoledni jsme vyrazili směrem k ubytování, kde už nás čekal další vůz plně osazen nadšenou kabrioletí posádkou. V Bítově U Tesařů jsme pro tento den zaparkovali naše plechové mazlíčky a vrhli se na ochutnávku místního piva. Podle počtu vypitých půllitrů bylo vidět, že nám chutná. V neděli ráno jsme si každý sbalili svých pět švestek, nasnídali se a pomalu se začali rozjíždět do různých směrů. Někteří jsme se ještě zastavili na výborné zmrzlině ve Znojmě, ale pak už jsme se s přibývajícím horkem těšili domů...

22.07.2016 - Karlos