Na koho to padne |
| Povinnost absolvovat prohlídky, které jsou v tomto díle popsány,
neplatí pro všechny řidiče. Vztahují se na ty, kteří jsou držiteli
řidičského oprávnění skupin C, C + E a C1 + E a kteří řídí nákladní automobil o největší povolené hmotnosti
převyšující 7 500 kg nebo speciální automobil o největší povolené hmotnosti
převyšující 7 500 kg nebo jízdní soupravu. Ta musí být složena z
nákladního automobilu a přípojného vozidla, případně ze speciálního
automobilu a přípojného vozidla, jejíž největší povolená hmotnost
převyšuje 7 500 kg. K další skupině řidičů patří ti, již vlastní řidičské oprávnění skupin D a D + E a příslušných podskupin D1 a D1 + E a kteří skutečně takové vozidlo řídí. Přesné definice výše zmíněných skupin je možné nalézt v současném znění zákona 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Podrobit se minimálně trojímu vyšetření pak neplatí pro ty, kteří provádí silniční dopravu soukromé povahy, tedy nikoliv za úplatu. Souhrnně výše zmíněné skupiny nazýváme v textu jako „řidiče z povolání“, přestože tento termín nemá oficiální podobu. Popisuje řidiče, jenž má uzavřenu se zaměstnavatelem či jiným subjektem pracovní smlouvu, jejíž předmětem je řízení vozidla, nebo pracuje sám na živnostenský list, tedy za úplatu. |
Zpráva pro řidiče z povolání by mohla znít jasně a srozumitelně: až 1. července letošního roku vstoupí v platnost novela zákona o silničním provozu, připravte se na sérii lékařských prohlídek! Kde se bere tak troufalé tvrzení, které se v praxi dotkne deseti tisíců řidičů?
Jeden paragraf
Zcela premiérově se v novele objevuje § 87a s názvem „Dopravně psychologické
vyšetření“. Jeho hlavním smyslem má být příspěvek k bezpečnosti provozu na
českých komunikacích. Skupiny řidičů (jejich přehled přinášíme ve vloženém
článku), kterých se nová povinnost dotkne, totiž patří k těm, již jsou často na
očích. Tedy řidiči těžkých nákladních vozů či kamionů. Speciální skupinou jsou
pak řidiči autobusů nebo mikrobusů. Ti mají ve svých rukách při práci další
lidské osudy. Podrobit takové řidiče speciálním zdravotním prohlídkám nelze
hodnotit jinak než kladně. Potud není možné vznést sebemenší kritiku. Jestliže
však paragraf, který něco podobného nařizuje, není vyladěný na 100 procent,
pochybnosti vyvstávají.
Trojí vyšetření
Jaké
testy na řidiče tedy čekají? Podle § 87a jde celkem o tři vyšetření. První z
nich zákon nazývá dopravněpsychologickým, následuje prohlídka neurologická do
třetice spojená s vyšetřením na elektroencefalografu (EEG). Začít zjišťovat, co
tyto návštěvy lékaře znamenají, není nutné. Svět motorů v dalších řádcích shrne
jejich základní charakteristiky. Podstatné nicméně je, že zabývat se vyhledáním
konkrétních pracovišť zůstává na bedrech řidiče. Navštívit lékaře musí ti
řidiči, kteří činnost za úplatu začínají provozovat (vyšetření musí absolvovat
ještě před zahájením výkonu) a dále pak ti, již dosáhli věku 50 let. Přičemž
prohlídku mohou učinit nejdříve šest měsíců před touto hranicí a dále pak v
opakujících se pětiletých intervalech.
Háček první
První návštěva (jejich posloupnost je v podstatě lhostejná) může zavést řidiče z
povolání do ordinace psychologa. Zákon poněkud vágně říká: vyšetření provádí
psycholog nebo klinický psycholog. A právě zde číhá první vážná nepřesnost § 87.
„Odborník, a tedy i tvůrce zákona, by měl mít správné informace o
jednotlivých specializacích v rámci oboru psychologie,“ tvrdí dopravní
psycholožka Jana Ambrožová z Asociace dopravních psychologů (ADP). Podle ní
totiž pojem „dopravní psycholog“ český právní řád zná, když se objevuje například v zákoně
478/2001 Sb., jímž se novelizoval zákon 247/2000 Sb., o zdokonalování odborné
způsobilosti k řízení motorových vozidel.
Dopravní psychologie…
…jako obor totiž používá jednotnou metodiku tak, aby výsledky vyšetření byly
srovnatelné se všemi pracovišti v ČR. „Dopravní psychologové používají k
diagnostice řidičů kromě jednotné testové baterie i přístrojové vybavení se
speciálními zkouškami na postřeh, pozornost či rozhodování,“ upozorňuje Jana
Ambrožová. Podle ní u psychologů či klinických psychologů hrozí, že se na takové
testy vůbec nedostane. Zákon umožňuje vyšetřovat řidiče i učitelům, kteří
vystudovali psychologii jako jeden z oborů učitelství. „Oni sice umí zjistit
například zvýšenou hladinu frustrace nebo výrazné sexuální fantazie, ale pro
psychickou způsobilost k řízení motorového vozidla jsou tyto informace naprosto
nedostačující,“ míní Ambrožová.
Duchaplný záměr?
Nešťastnou formulaci pracovníků, kteří budou provádět dopravně-psychologické
vyšetření, si lze vysvětlit snad jen rozšířením sítě pracovišť, kam řidiči mohou
dojít. Otázkou zůstává, zda relevantnost lékařů naplní smysl paragrafu v novele.
Ceny tohoto vyšetření se podle zjištění Světa motorů mohou pohybovat kolem
částky 1500 Kč s výraznými výkyvy především směrem nahoru.
Další zastávka
Neurologie
představuje pro řidiče další pracoviště lékařů, které musí navštívit. V jeho
rámci na něj čeká série vyšetření, jejichž průběh je předem stanoven. Lékař by v
nich měl zjistit všechny možné zdravotní poruchy, které mohou narušit řízení
motorových vozidel a mohly by motoristu v jeho činnosti ohrozit. Pro příklady
nemusíme chodit daleko: jde zejména o poruchy hybnosti, koordinace pohybů,
poruchy rovnováhy či závažné bolestivé stavy. Obecně se jedná o stavy
způsobující narušení správné reaktivity.
„Pacienti jsou pojištěni proti nemoci. Důvod takovéto návštěvy však nemá
medicínský - běžný diagnosticko - léčebný charakter, a proto ho pacient hradí
sám,“ vysvětlil nám situaci primář neurologického oddělení Nemocnice Na
Františku, doc. Jiří Hovorka.
Taje EEG
Právě
od něj se dozvídáme i další detaily, které se týkají elektroencefalografického
vyšetření. „Jde o důležitou metodu, obdobnou EKG, kdy velmi citlivé zařízení
dokáže zaznamenat elektrickou aktivitu mozku,“
uvedl doc. Hovorka. V případě řidičů se pak sleduje zejména možný výskyt
epileptické aktivity. „Řidič si nemusí být některých poruch, které tato
patologická aktivita způsobuje, ani vědom. Ne vždy se totiž dostavují známé
„velké“ záchvaty s křečemi. Může jít naopak i jen o krátké narušení pozornosti
či reaktivity. Takových případů znám řadu,“ vypráví zkušenosti z praxe Jiří
Hovorka. Podle jeho slov jsou zpomalené reakce mozku velmi nebezpečné. Souvisí s
nimi totiž zpomalené řidičovo chování, výpadky pozornosti ale i další příznaky.
Je více než zřejmé, že význam vyšetření pomocí EEG není nezanedbatelný. Zabere
přibližně 20-30 minut a nepředstavuje žádnou bolestivou proceduru. Jeho cena se
v tomto případě pohybuje kolem částky 1000 korun.
Logika věku
Nad smyslem zmiňovaných vyšetření není třeba dlouze přemýšlet. Jestliže řidič
autobusu ztratí kvůli své nevědomosti o vážné nemoci na tři vteřiny pozornost,
může to mít nedozírné následky. Bohužel nejen pro něj. Hranice 50 let, kdy by se
prohlídce měl podrobit každý řidič z povolání, má své opodstatnění z klinických
studií prováděných v Česku. Z nich vyplývá, že s věkem roste nejen riziko
demencí, ale i epilepsie.
Zaplať si sám
Všechna vyšetření musí hradit řidič sám. Pojišťovny na ně nepřispívají ani
korunou. Možné komplikace toto rozhodnutí může vnést do větších organizací, jež
zaměstnávají celou řadu řidičů. Pražský Dopravní podnik (DPP) eviduje celkem
2542 řidičů, z nichž 1257 překročilo hranici padesátky. Ti všichni se nyní
lékařským prohlídkám podrobují na základě vnitřních předpisů Dopravního podniku.
„Nástupní prohlídka je zdarma a jestliže lékař nařídí prohlídku specialistou,
zaplatí ji potencionální zaměstnanec sám. Částka je mu pak uhrazena po uplynutí
zkušební doby,“ shrnula praxi tisková mluvčí DPP Michaela Kuchařová. Podle ní se
sice chystají proměny vnitřních předpisů, ale nepočítá se se zásadními změnami.
Bez doporučení
Vzhledem k tomu, že všechny procedury nemají nárok na příspěvky pojišťoven, není
nutné ze strany řidičů, aby ke specialistům přicházeli s doporučením od
praktického lékaře. Místo něho si však budou muset připravit hotovost. Podle
informací Světa motorů se může odhadem jednat o částku 2000 ale i 5000 korun.
Zdroj: Svět motorů č. 8/2006
26.05.2006 - Jan Marek, Zdeněk Svátek