V sobotu 30.12.2006 někdy kolem 10:00 hodiny (od té doby mám zamlženo, a nejsem schopen se přesněji orientovat v čase) se vyrazilo do Pece pod Sněžkou, asi to bylo ale dříve. Po zdolání 1000m převýšení (zatím směrem dolů) jsme u stánku s grogem a medovinou zahlédli Oslíka. Po nezbytných polibcích od žen a potřesení rukou od pánů jsme uvítali kamaráda a zařadili se do fronty na teplé nápoje. Takto posilněni jsme se vybrali do sportovních potřeb a zakoupili ježdíky (pro neznalé podprdelníky). Přece se ze Sněžky nepovlečeme po svých! Po několika metrech (od té doby mám zamlženo, a nejsem schopen se přesněji orientovat ve vzdálenostech) jsme se potkali s Danielem a Biggerfilem. Nebylo těžké je přemluvit k účasti. Nakonec vždyť lanovka jede na Sněžku a pro slabší jedince i zpět. Potěšeni shledáním s členy klubu se dali přesvědčit o nezbytné účasti na vztyčení vlajky. Celkem opravdu rekreačním tempem jsme se vydali k lanovce.

Fronta několika desítek lidí nás nemohla odradit. Jen úspora na jízdném tížila Kikinu natolik, že přizvala do klubu (samozřejmě jen dočasně) několik již ve frontě stojících osob. Jéňa vyzvěděl jejich jména, příjmení, rodná čísla a další nezbytné údaje k dočasnému členství. Na oplátku jsme jim museli zjistit, kde že to žil hrabě Drákula (tímto by bylo na místě poděkovat členovi a přítelkyni na netu, DÍKY GIANI – mimochodem, zbaštili by i Karlštejn). Nikdo řádně nevěnoval pozornost světelné tabulce, kde stálo 72km/s a 18km/s (i zde mám zamlženo, a nejsem schopen se orientovat v rychlostech větru). K mému zděšení jsem se tímto dozvěděl, že až na Sněžku lanová dráha nejede. Na nějaké Růžové hoře asi (od té doby mám zamlženo, a nejsem schopen si pamatovat názvy osob a věcí), se končí a dál buď po svých, nebo zpět do Pece. Co vlajka? Vždyť jede až z Prahy a Kája uzmula nějaké květině bambusovou oporu, jen aby mohla mít vlajka důstojný stožár! To nelze dopustit! Třeba se vítr utiší a na Sněžku se dostaneme. Devadesát minut ve frontě na lanovku se ukázalo jako osudné. Vypil a snědl se veškerý proviant. Když jsme se konečně dostali na řadu a usedli do sedaček bylo již jasné, že až na Sněžku nejedeme. No co kopec jako kopec a vlajka se dá vztyčit vlastně kdekoliv. Já bych byl pro Růžovou horu, je tam hezky a je to podstatně níž! Nebylo komu tento postoj oznámit. Sotva se poslední člen klubu dotkl nohama země, už si to většina mastila na Sněžku! Pro ty, kteří tam nikdy nebyli: z Růžové hory je asi tak stejně ne Sněžku, jako dolů do Pece!

Já a pár dalších normálně uvažujících členů jsme si řekli NE! Asi už víte, co nám to bylo platné. Je pravda, že takový kopec se jen tak nevidí, ale když v jedné třetině vidíte vlát klubovou vlajku nemáte na vybranou. Kdo si myslíte, že s tou vlajkou tak mazal hore kopcom? Moje Kája! Já tu ženskou jinak normálně miluju, ale co ta dostala jmen a ani o tom chuděra nevěděla a ani neví! Nebylo prostě s kým řešit zda se půjde či nikoliv. Prostě se šlo! Nikomu nepřeji tento pocit! Výstup trval cca dvě hodiny (mám zamlženo, a nejsem schopen se přesněji orientovat v čase). Na tom kopci sice foukalo, ale to je asi normální. Společné foto na Sněžce. Teď ještě někam umístit vlajku a jde se fofrem zpátky!

Nejvýše položený poštovní úřad v ČR? No na Sněžce! Vejde se do něj sice asi jen tak patnáct lidí, ale mají teplý čajík. A klub ani víc místa nepotřeboval! Místní horal nás ujistil, že vlajka bude umístěna v prostorech úřadu. Za tímto účelem by bylo třeba zvolit kontrolní skupinu a provést kontrolu, zda je vlajka viditelně umístěna. Po několika málo minutách jsme tam byli sami, tedy skoro. Jedno místo bylo obsazeno nečlenem! To mi však nebránilo v razítkování některých partií přítomných členek speciálním razidlem. Ani už si přesně nepamatuji (raději), kdo se dal do řeči s jediným nečlenem. Téma? Jak a kudy nejlépe zpět do Pece!

Že jsme mu to sežrali i s navijákem je více než jasné. Totiž: to co horal jde asi tak 1 hodinu, jde normální smrtelník nejméně tři. Nehledě na to, že kousek je vzdálenost velice relativní! Po ledové cestě, lemované řetězy se jde velice špatně. Mezitím ještě vítr nabral na síle, a to opravdu dost. Bohužel ani fotodokumentace nebyla možná, neb každý potřeboval všechny končetiny ke zdárnému zdolání řetězové trasy. A ježdíci? Byly jen na obtíž! Cestou dolů jsem si vybral jinou oběť. Ta dostala jmen! No co, Jéňa to stejně ví! :-) Cestou jsem občas dostal i řetězem do ksichtu. Po zdolání řetězové cesty jsem si myslel, že už bude lépe. Nebylo! Ti co mne znají osobně vědí, že jsem asi jeden z nejtěžších členů. Vítr si se mnou jen tak pohrával a sem tam se mnou smýkl. Šel po mě! Cestou zpět se moje tělo chovalo spíše jako robot. Šel jsem a nějak moc nepřemýšlel kam a jak, hlavně že to bylo z kopce! Za zdárné zdolání Sněžky ne nahoru, ale dolů děkuji svému andělíčkovi strážníčkovi, Oslíkovi a Master_Tomovi. Mezi námi, ani oni to neměli lehké! Ze Sněžky jsme vyšli kolem třetí hodiny a kolem sedmé jsme byli v Peci. Na boudu už nás musel vyvézt horský TAXÍK. Dále bych nešel a ostatní jistě také ne! Už vím proč lidé na horách umírají, sednou si a na vše kašlou, nic neřeší. Chtěl jsem také nic neřešit!

No a jak je to s tím vulgárním slovem? Jsme slušně vychovaní a sprostá slova neříkáme, proto jsme si mezi tato slova dali i slůvko Sněžka. Nechceme o ní ani slyšet!

29.01.2007 - Zdenek Plincner